ZlýJabko
přečtené 366
Zmizelá
2013,
Gillian Flynn
Pánové, kolegové, buďte věrni svým drahým polovičkám! SPOILER ALERT!!! Neznáte totiž dne ni hodiny, kdy se z vaší klidné sexy putičky vyvrbí jen jeden střípek jedné z osobností v kebulce toho pěkného stvoření, které mezi těmi střípky dokáže hopkat jako krasobruslařka. Tam, kde je M. Atwoodová zcela trapná svým feministickým tahem na podrobení žen, je Flynnová nemilosrdnou bohyní pomsty. Nezastavitelná Erynie se záložními plány pro záložní plány. To je Amy, tvář skutečného feminismu namísto ukvičeného žadonění a protestování. U go, girl!... celý text
Homo Deus: Stručné dějiny zítřka
2017,
Yuval Noah Harari
Po Kahnemanovi jedna z nejpoučnějších knih, které jsem četl. Proč děláme to, co děláme a kam to vede? Co budeme chtít (a moct) dělat za deset - dvacet let? Futurologie je většinou taková pseudodisciplína velmi imaginativních ťunťů, pokud je ale podložena současnými poznatky, průlomy a srovnáním s historickým vývojem, je z toho docela realistický vývod. Pět let po vydání jsou některé věci skutečně přesně trefené. Přečtěte si a velmi, velmi hluboce přemýšlejte nad kapitolou o nahraditelnosti vašeho zaměstnání stroji. Ještě je čas se přeškolit.... celý text
Pan Kaplan má stále třídu rád
1987,
Leo Rosten
Překladatelská supertřída. Jinak se Antonín Přidal nedá nazvat, protože zachovat ducha fórků vzniklých z přeřeků, koktů, ubreptnutí, různě pochopených slov z různých útržků různých jazyků, to chce bednu. Fantastická kniha.... celý text
Hloupý příběh o hloupých lidech činících konstantně hloupá rozhodnutí. Smutné.
Hvězdná pěchota
2002,
Robert A. Heinlein
Mám neodbytnej dojem, že ze mě tahle knížka udělala konzervativce...
Kniha smíchu a zapomnění
1981,
Milan Kundera
"Když jsem šel s tatínkem asi rok před jeho smrtí na obvyklou procházku kolem bloku domů, z každého rohu zněly písně. Oč byli lidé smutnější, o to víc jim tlampače hrály. Vyzývaly okupovanou zemi, aby zapomněla na trpkost dějin a oddala se radosti ze života. Tatínek se zastavil, zadíval se nahoru k přístroji, z něhož se ozýval hluk, a já jsem cítil, že mi chce sdělit něco velice důležitého. Usilovně se soustředil, aby se mu podařilo vyslovit, co měl na mysli, a pak pomalu a s námahou říkal: „Blbost hudby.“ Když český zpěvák pop music Karel Gott odešel v roce 1972 do ciziny, Husák byl zděšen. A hned mu psal do Frankfurtu (bylo to v srpnu 1972) osobní dopis. Cituju z něho doslova a nic si nevymýšlím: Milý Karle, my se na vás nezlobíme. Vraťte se, prosím vás, zpátky, uděláme pro vás všechno, co si budete přát. My pomůžeme vám, vy pomůžete nám... Přemýšlejte o tom, prosím, chvíli. Husák nechal bez mrknutí oka odejít do emigrace lékaře, vědce, astronomy, sportovce, režiséry, kameramany, dělníky, inženýry, architekty, historiky, novináře, spisovatele, malíře, ale nemohl snést pomyšlení, že by zemi opustil Karel Gott. Protože Karel Gott reprezentoval hudbu bez paměti, tu hudbu, v níž jsou navždy pohřbeny kosti z Beethovena i z Ellingtona, prach z Palestriny i z Schönberga. Prezident zapomnění i idiot hudby patřili k sobě. Pracovali na stejném díle. My pomůžeme vám, vy pomůžete nám. Nemohli jeden bez druhého být." Milan Kundera: Kniha smíchu a zapomnění, 68 Publishers, Toronto, 1981 V novém českém vydání knihy tato pasáž chybí.... celý text
