Evropa v plamenech přehled

18.05.2020

Něco takového v češtině mi chybělo. Práce se přehledně a poměrně stručně zabývá odbojem proti nacismu a fašismu v období druhé světové války. V knize jsou zmíněny nejen všechny okupované státy, nýbrž i odboj v Německu, Rakousku, Maďarsku, na Slovensku a na území dalších "Hitlerových" satelitů (Itálie, Bulharsko, Rumunsko). Chybí pouze Finsko, poněvadž autor zřejmě nesehnal příliš mnoho informací o finském odboji (1939–1940 válka se Sověty, od června 1941 do září 1944 účast v německé válce proti Sovětskému svazu, od září 1944 na straně nepřátel nacistického Německa). Největší pozornost autor věnoval Polsku, tehdejšímu protektorátu Čechy a Morava, Sovětskému svazu, Francii a Jugoslávii. Nejméně prostoru je věnováno odboji v Rakousku, Dánsku, Lucembursku, Rumunsku a Bulharsku. Překvapilo mě, že autor nezmínil ozbrojený odboj tzv. Pirátů protěže v samotném Německu, odbojovou skupinu v Oslu vedenou Maxem Manusem a osvobození části vlaku s Židy v Belgii. Lépe řečeno - tyhle akce bych osobně určitě nevynechal. Kniha je zajímavá jako celek, poněvadž se snaží vidět odboj v souvislostech, analogiích i rozdílech mezi jednotlivými evropskými regiony. Z tohoto pohledu např.: kolaborace byla největším problémem možná v Belgii, v Nizozemsku odboj během let 1940–1945 ukrýval až 350 000 osob (sic!), organizace nejvíce podobná naší Obraně národa byla v Norsku (Milorg), představitelé domácího odboje se většinou nedostali po válce k moci (s výjimkou Albánie, Jugoslávie a Norska), kromě Jugoslávie a SSSR se partyzánský odboj ve větší míře objevil až v roce 1943 (např. Albánie, Řecko, Polsko), někdy i později (např. protektorát Čechy a Morava, Nizozemí, Dánsko). V Německu, Rakousku, Maďarsku a Lucembursku nebyl téměř žádný ozbrojený odboj (to však není překvapivé). Na Slovensku byl někdo za odboj poprvé popraven údajně až v roce 1944 (pro mě velmi překvapivé).