Mikuláš Nickleby - kniha I. kapitola I.-XXXI. přehled

14.07.2021

Už když jsem před měsícem bral první díl Mikuláše Nicklebyho do ruky, měl jsem trochu obavu, jestli to bude náročné čtení jako kdysi. A...bylo. Třetí Charlieho román mě první polovinou úplně nebavil tehdy a tentokrát to byla obdobně trnitá cesta. Přesto se na trnitých keřích objevily i sladké plody, protože ač Nickleby v mých očích nemá tolik kvalit jako jiné Dickensovy romány, má v sobě spoustu silných míst. Namátkou vepsané legendy o Pěti sestrách yorských (pojednávající o poměrně slavném okně yorské katedrály) a Baronovi z Grogzwigu. Pravděpodobně vůbec nejslavnější částí celé knihy je ta vypravující o yorkshirském školství korunovaná výpraskem, který si vyslouží Squeers.

"Horší" je to i se samotnými postavami, u nichž je to nezvykle nahoru dolů. Mikuláše stále nedovedu plně přijmout, přestože jeho výbuchy spravedlivého mladického hněvu stojí za pozornost a téměř vždy posunou děj dál (i přinesou potíže) - ať už zmíněná nálož Squeersovi, lekce Lenvillovi nebo dramatický závěr prvního dílu s Mulberry Hawkem. Mikulášova sestra Kate, jakkoli je tichou rybou, rozhodně vášnivost povahy rodu nepopře - taky k tomu má patřičné důvody. Newman Noggs, typický dickensiovský dobrák od kosti zatím jen divoce máchá rukama za dveřmi a ulevuje si tak na adresu svého zaměstnavatele, Ralpha Nicklebyho, lichváře bez citu, který mě z rodinné ságy prozatím baví asi nejvíc vývojem. A taky je tu Smike, postava, kterou čtenář musí litovat jako si hnusí Squeerse. Ač děj jako celek v mých očích trochu pokulhává jako postavy nedovedou chytit, dualita Charliemu vlastní nadále funguje.

Jsem zvědav, jak se tentokrát "poperu" s druhou částí románu, čili druhou pětistovkou, před níž si však budu muset menší pauzu.