Moji přátelé / Armand přehled
Emmanuel Bove
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/107912/bmid_moji-pratele-armand-8un-107912.jpg
4
7
7
Dvě prózy sugestivně vypovídající o samotě člověka a o jeho marné snaze navázat kontakt s okolím. Oba romány patří k nejlepším dílům znovu objeveného autora (1898–1945). Jejich ústředním hrdinou je člověk z velmi chudého prostředí, líný, bez vůle, prostě životní ztroskotanec, který se raději vzdává, než by bojoval. Moji přátelé (1924) – vedle sebe řazené trapné příhody hlavního hrdiny, kterými vždy skončí marné úsilí válečného invalidy navázat přátelství, kontakt s druhými lidmi. Armand (1927) – svou podstatou je to opět stejný hrdina, který si polepšil své hmotné postavení tím, že se stal milencem starší ženy a ta si jej vydržuje. Po jeho nevěře ho žena opustí...... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Moji přátelé / Armand. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Zajímavé příběhy, čte se to dobře a rychle...ovšem v povídce Armand se na konci nabízí dost jasná otázka... Co vlastně navyprávěl Lucien paní Janince za "nesmysly" ??? A proč hloupý Armand se nechá jednoduše vyhodit, aniž by Janince vysvětlil, že se v podstatě nic vážného nestalo ??? To mi teda rozum nebere.... ale toto si asi po přečtení knihy říká každý....
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Moji přátelé / Armand v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 6x |
| v Knihotéce | 13x |
| v Chystám se číst | 6x |
Moji přátelé / Armand
Armand? Kdo je sakra Armand? Pořád jsem se sám sebe ptal, stránky se otáčely jedna za druhou a já moc netušil, co na nich je. Teda tušil, ale neudrželo to mojí pozornost tak, abych si něco z toho zapamatoval a působilo to na mě jako slušná ukolíbavka. Šlo tam snad o to, že když tě živí stará rašple, nesmíš čuchnout k čerstvýmu, protože pak si sebereš svoje vyždímaný švestky a pakuješ se do marastu ulice. Armand byla teda druhá část brožury, skáču trošku jako blecha.
Ta první část, z tý si aspoň něco pamatuju. Válečnej invalida kterej to vypráví je těžký budižkničemu, břídil a plesnivá bačkora, která v každým příběhu dostane příležitost, zbabrat to zcela novým způsobem. Strašně mě pobavilo, jak se snažil tvářit tak, aby vzbudil v kolemjdoucích soucit a lítost. V tom jde kolem další bačkora a říká mu: ty vole, jak tě tak pozoruju, tak je mi jasný, že chceš spáchat sebevraždu. A on si řekne ty vole soucit, musíš myslet hlavně na soucit. Tak se zatváří sklíčeně a vyleze z něj, že vlastně jo. A druhej bačkora mu vyloží karty na dlažbu a přizná, že on taky. A hned mu řekne no tak jdem na to! Čapne ho a vyrazej někam, kde se dobře topí. Pozor, rozhodně nejdou hledat kamna. Dává to smysl? Teda to, co ze mě leze?
Pak bylo dobrý koukat do břídilovy hlavy. On si normálně říká, že spáchat sebevraždu je trapný, ale přiznat, že se vlastně utopit nechtěl je ještě trapnější. To bylo super pozorovat ty jeho duševní pochody.
Hele, kdyby byl Armand ta první část, tak to snad zaklapnu a nikam dál nepokračuju. To bych se ale nedostal k bačkorovejm přátelům. Takže za armanda nula nula nic, ale celý to zvedly moji přátelé válečnýho plesnivky.