Na vlastní kůži. Dialog přes barikádu přehled

04.01.2024

Původně jsem chtěla knihu jen ohvězdičkovat, ale když jsem četla některé místní komentáře, nedalo mi to a chci se vyjádřit. To jako vážně někdo tak ujíždí na mučení v koncentracích,že mu to pak v knize chybí? Že je někdo zklamaný, když nedostane dostatečnou dávku krvavé lázně? Já si každopádně myslím, že to, co prožila paní Heda po návratu do Prahy a poté i po procesu s jejím manželem, pro ni možná bylo o dost horší a šílenější než samotný koncentrák. Tam měla proti sobě jasně definované nepřátele. Tady se nepřáteli stávali její známí, kolegové, nadřízení, sousedé. A že líčí hlavně svůj život? O tom snad ví nejvíce, ne? Naopak oceňuji,že se o svých nejmilejších nerozepisuje do detailu. Ne každý třeba stojí o publicitu.
Děj více prozrazovat nechci. Ale k přečtení knihu doporučuji stoprocentně.

28.08.2023

Dlouho jsem váhala, jak tuto knihu hodnotit. Přiznám se, že jsem hlavně očekávala barvitý popis útrap prožitků Hedy v koncentračním táboře, místo toho se hl. hrdinka soustředila především na popis poválečné doby.
Kniha je útlá, rozdělená pouze na pár kapitol a obsahující fotografie Hedy a Rudolfa a dalších členů rodiny.
Překvapilo mě celkem, jak autorka briskně přeskočila pobyt v koncentráku, jako by to z jedné strany nestálo za zmínku. Víc mě ovšem překvapilo, že se úplnou náhodou dozvíme, že již je za Rudolfa provdaná, chvíli jsem měla pocit, že jsem musela přeskočit v ději o několik stránek.
Myslím, že autorka popsala mentalitu lidí, takovým způsobem, že ji lze bez problémů aplikovat na dnešní čí jakoukoli nedávnou dobu. Myšlení lidí se ani napříč staletími v podstatě nemění. A vždy bude společnost rozdělená a tvrdě bojujíc či naopak přehlížejíc proti sobě.
Nemohla jsem si však najít sympatie k Hedě a dle zdejších komentářů v tom evidentně nejsem sama.