Na vlnách Orinoka přehled
Jules Verne
Tři učenci se vydávají na dobrodružnou cestu lodí, aby rozhodli svůj vědecký spor o umístění pramenů venezuelského veletoku. Po cestě se k nim připojují dva Francouzi, seržant Martial a jeho mladý synovec Jean. Brzy vychází najevo, že Jean je ve skutečnosti převlečená dívka Jeanne, která se vydává za chlapce, aby pro ni byla cesta napříč divočinou o něco bezpečnější. Příběh poskytuje obraz bídy indiánského obyvatelstva i řádění bílých dobrodruhů.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2019 , OmegaOriginální název:
Le superbe Orénoque, 1898
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Na vlnách Orinoka. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (16)
Čteno kvůli letošnímu letnímu dětskému táboru. Vyhledával jsem si místa popisovaná v knize a často i našel. Ale proč autor uvádí, že Orinoko pramení v pohoří Roraimy, to jsem nepochopil. I na mapce, jež je součástí knihy, je jasně vidět, že k Roraimě je to ještě hodně a hodně kilometrů.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Na vlnách Orinoka v seznamech
v Přečtených | 219x |
ve Čtenářské výzvě | 6x |
v Doporučených | 4x |
v Knihotéce | 159x |
v Chystám se číst | 29x |
v Chci si koupit | 16x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1937 | Dvacet tisíc mil pod mořem |
1965 | Cesta do středu Země |
1985 | Dva roky prázdnin |
1963 | Pět neděl v balónu |
1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Hledat ztraceného otce ve venezuelském vnitrozemí by nebylo snadné ani pro zkušené a ostřílené dobrodruhy, což teprve pro něžnou dívku. Nebezpečí číhá na všech stranách, nejen od strašlivých bouří, migrujících želv či divokých šelem, ale i od lidí, kteří se touží pomstít. Na vlnách Orinoka začíná urputným vědeckým sporem a končí romantickou červenou knihovnou. Mezitím si užijeme podrobného cestopisného vyprávění o venezuelském veletoku, pramenícího kdesi v pohoří Parima a ústícího po dva a půl tisících kilometrech do Atlantického oceánu. Přestože se tato obsáhlá „mezihra“ snaží tvářit dobrodružně a napínavě, jedná se v podstatě o faktografický místopis, sem tam ozvláštněný nějakou tou dramatickou vsuvkou, která ovšem žádnou díru do světa neudělá. Celé povídání se nese v poklidném, až ospalém tempu, z něhož čtenáře vytrhne jen máloco. Střihačské nůžky by románu rozhodně neuškodily a možná by příběh trochu oživily a zahustily. Úsměvný je také archaický překlad některých výrazů, které unikly ostřížímu zraku korektora (ministr školství je tu vydáván za ministra vyučování apod.).