Staročeská kronika tak řečeného Dalimila přehled
Dalimil
Nejstarší česká dochovaná kronika ve verších i prozaizovaném překladu Ještě stále odkládáte četbu významných literárněhistorických památek českého písemnictví, protože vás odrazuje náročnost staročeštiny nebo třeba epika ve verších? Bohemistky ze Západočeské univerzity v Plzni Eva Pasáčková a Martina Spěváčková připravily doslovný převod Dalimilovy kroniky z tradičně vydávané Daňhelkovy edice do současného jazyka, a tak může čtenář díky praktické zrcadlové sazbě na otevřené dvoustraně knihy libovolně přecházet ze staročeských veršů do moderní češtiny. Doprovodné komentáře sepsali medievalisté z Akademie věd ČR Martin Nodl a Matouš Jaluška.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Staročeská kronika tak řečeného Dalimila. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (9)
Svébytně tendenční a laskavě krásné, ale tento způsob projevu asi patřil k té době. (Ostatně, jako by tomu bylo někdy jinak ;). Krása musí být tendeční, už z ujeté podstaty pojmu krása. V "podstatě" jí nic jiného nezbývá. Jinak by totiž krása jen mrhala talentem. 5*
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Staročeská kronika tak řečeného Dalimila v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 94x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Doporučených | 5x |
v Knihotéce | 81x |
v Chystám se číst | 18x |
v Chci si koupit | 4x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2005 | Dalimilova kronika: Pařížský zlomek latinského překladu (faksimile) |
2005 | Kronika tak řečeného Dalimila |
Tak tohle není úplně jednoduchá četba. Na začátku si stěžuje, že kroniku nikdo nechtěl psát, takže se toho ujmul sám. Vzhledem k tomu, že jsem 17 let psal obecní kroniku, tak mu dávám za pravdu. Dnes dokonce mnohé obce ani kroniku nepíší. Při výčtu kronik, ze kterých čerpal, chválí tu boleslavskou a naopak za nejhorší považuje vyšehradskou. Vlastně epickou básní sepsal dějiny z dostupných kronik, tedy od Babylonské věže po Jana Lucemburského.