Dvacet let bezmoci
Dvacet let nevědomosti
Dvacet let naděje
Dvacet let strachu

---

Michael Brody
Nedovede si představit jaké to je. Žít ve stínu vlastního bratra. Ve stínu svého zmizelého a možná už i mrtvého bratra. Já jsem jiný než Daniel, vždycky jsem byl. On byl ve všem tisíckrát lepší než já. On byl hlava plná ambicí na politiku už tenkrát, když mu bylo 11. Chtěl jít ve stopách Pana senátora, našeho táty.

Ten den jsem byl prostě otrávenej, na ten výlet se mi nechtělo. Proč taky. Washington? Pro mě nic zajímavýho, to Daniel byl natěšenej jako nikdy. A tak jsem prostě předstíral, že jsem nemecnej. Už je to dvacet let a já to vnímám jako ten den, kdy máma běhala po domě nebo seděla u telefonu. Senátorův vždy klidný obličej se změnil k nepoznání. Muselo se něco stát. Nikdy jsem mámu takhle nezažil. Jako bych byl vzduch. Až o pár dní později jsem se to dozvěděl. Daniel je pryč a s ním i další spolužáci, kteří se vydali na výlet...včetně řidičky autobusu.

Nikdo nevěděl a do dnes neví, co se stalo. Po autobusu i dětech se slehla zem. Po Danielovi se slehla zem. Jediným možným vodítkem je Chris, který se dva roky pro zmizení najednou objevil v lese ve zuboženém stavu. Jenže ten si vůbec nic nepamatoval a já se mu vlastně ani nedivím. Podle toho jak vypadal, bych to chtěl zapomenou taky. I přes to všechno potřebujeme, já potřebuji vědět, co se s Danielem stalo.

Chci zpátky svou rodinu. Od toho dne, kdy brácha zmizel už nic nebylo jako dřív. Myslím, že si rodiče několikrát museli říct, proč zrovna Daniel, proč ne Michael. Pochopte, já se jim nedivím. Já jsem byl flákač a pohodář. To Daniel mohl ve svém životě mnoho dokázat. Byl jsem stínem svého bratra i svého já. Byl jsem stínem pro mou dokonalou rodinu.

Zpět k příbehu
Z Michaela je úspěšný novinář, otci stále říká Senátor. Matka onemocněla a čeká na dárce ledviny. Od Danielova zmizení se toho moc nezměnilo, aspoň co se přístupu týká. Michael je stále posedlý nalezením bratra nebo jakékoli jiné informace.

Dnes bylo nedaleko Kaskádového lesa nalezeno několik hrobů. Jakmile se Michael dozví, že ostatky patří dětem a je nalezena i jedna ženská kostra, okamžitě se vydává na místo činu. Díky známosti se dozvídá více podrobností a je mu jasné, že tohle je konečně to místo, kde se vše vyřeší. Policie nechce zatím předbíhat, ale poté, co je o kus dál nalezen vrak autobusu, už není nejmenších pochyb.Jsou tady, všichni, už dvacet let. Jenže!

Jedno dětské tělo tu chybí... Michael musí najít Chrise, který se už řadu let úspěšně skrývá. Musí si přece něco pamatovat.Pomůže mu v tom po dlouhém přemlouvání jeho sestra Jamie. A v momentě, kdy se tato žena objeví na scéně se z našeho tajuplného příběhu stává příběh s romantickou zápletkou.

Můj dojem:
Líbilo se vám jak jsem podala recenzi z Michaelova pohledu. Cítili jste to hlodavé napětí? Doufám, že ano. Geniální zápletka, hrůzu nahánějící a opravdu napínavá. A teď přijde to bohužel. Bohužel příběh ztratil na síle v momentě, kdy na scénu vstoupila romantická dějová linka. Každé zvlášť? Kldině! Ale dohromady?

Víte, je mi jasné, že na každého to bude působit jinak, proto to berte pouze jako můj osobní názor, to že já s tím měla problém neznamená, že ho s tím budete mít vy. Hlavně! Musím přiznat, že mi samotné vadí, mít tuto výtku, protože jinak je kniha senzační. Ale mám li být objektivní, pak musím prostě vyjádřit svůj názor.

Abych vám to lépe vysvětlila, co konkrétně mi vadilo. V příběhu pohřešujeme několik dětí, vše se točí kolem nějakého psychopata. Hruza a děs! Jenže v určitém momentě se z Michaela stane švihák lázeňský a poté co zmerčí naší paní ředitelku Jamie, příběh ztratí na věrohodnosti. Nebo lépe řečeno na kvalitě! To, že jí říká princezno, budiž. Ale aby si to v ten nejméně vhodný okamžik rozdali a ještě k tomu z iniciativy naší paní ředitelky dokonalé, která si nejdříve Michaela držela značně od těla, ale její vnitřní bohyně už dělala salta mortale..... Opravdu se omlouvám, ale k vážnosti té příběhové situace se to vůbec nehodilo. Ta romantická dějová linka není vůbec špatná, ale mělo s ní být nakládáno nanejvýš opatrně. Toť můj názor.

Abych to shrnula, Pohřbení je hodně dobrá kniha, ke které mám sice tuto výtku, ale i tak ji hodnotím velmi kladně. Super krimi thriller, který je napínavý od začátku až do konce.
Jde o třetí díl ze série a já nemám vůbec tušení, proč Mystery Press začala vydávat od tohoto dílu, ale zřejmě k tomu nějaký důvod mají. Opět ale velká chvála. Takhle kniha za přečtení opět stojí!

---

Hodnocení: 80%
Více z recenzí: www.kniznidenicek.blogspot.cz

Míša

---

Pohřbení Kendra Elliot

Je tomu už osmnáct let, co se z lesa vynořil Chris Jacobs. Jediný ze školního autobusu plného dětí, které byly uneseny neznámo kam. Vyhublý, zmrzačený, bez vzpomínek na to, co se stalo. Když se nyní najde masový hrob jeho spolu... více

---

Komentáře (0)

Přidat komentář

---