Hned na začátku jsme vhozeni rovnýma nohama přímo doprostřed dění a teprve postupem času začínáme odkrývat vrstvy příběhu, i když není zcela jasné, jak hluboko se nám nakonec podaří proniknout.
Na několika málo prvních stranách nám autorka nastiňuje situaci a atmosféru, která panuje před nevěstiným pokojem a v poměrně krátkém sledu nám představuje i celou rodinu. Děj sám a o sobě není příliš dramatický, spíše naopak. To pravé drama se odehrává uvnitř každé osoby. Napětí vznášející se nad hlavami rodiny přemítající nad dalšími kroky, co se svatby týká, je téměř hmatatelné. Každý sám v sobě svádí boj s vlastními nervy, do toho se snaží působit klidně pro okolí a nad to všechno všichni zarputile usiluje o konstrukci takového plánu, kterým by zachránili celou svatbu tím, že by přiměli Margi – nevěstu – opustit svůj pokoj.
Značná část děje je utvářena vnitřními monology konkrétních osob, jejich přemítání nad situací a reflexemi nad dřívějšími událostmi. Skrz tyto reflexe možná pochopíme nejlépe povahu dané postavy, její pohnutky a můžeme snad dokonce odhadnout, jak by se zachovala i v budoucnosti. Právě toto čtení mezi řádky je kritické pro celou novelu, protože samotný jazyk knihy nutí čtenáře přemýšlet nad širším obrazem, autorka totiž velmi často nechává další skutečnosti jen tak mimoděk vyplynout ze situace a čím více se snažíme ponořit do hloubky, tím je pocit nejistoty výraznější. Protože jsme nuceni domýšlet některé vztahy, čekáme na celkové rozuzlení a vysvětlení, které v závěru může a nemusí přijít.
Autorka v poměrně krátkém díle naráží na problematiku lidských povah a rodinných vztahů. Stejně tak můžeme novelu považovat za sondu do Izraelské společnosti, kterou můžeme označit především jako rozmanitou.
A nevěsta zavřela dveře
Ronit Matalon
Novela Nevěsta za sebou zavřela dveře, za niž autorka obdržela prestižní Brennerovu cenu, je příkladem autorčina smyslu pro humor. Na pozadí malé rodinné tragédie zde umně rýsuje portrét jedné společenské vrstvy a zároveň si utahu... více