"Ale nikdy není důležité to, co dokážeš, jako to, v čem selžeš."

recenze

Zvyky nás občas nutí dělat podivné věci. Rosemary byla zvyklá mít na blízku oba své sourozence. Byla zvyklá mluvit a mluvit a mluvit. Teď už ale nemá ani jednoho.
A z dívky sršící životem, humorem i slovy, se stala osoba uzavřená jako kniha skrývající nádherný příběh o rodině, silných sourozeneckých poutech a lásce, která je silnější než by si kdo dokázal představit.
Rosemary má hodně, co říct, o tom, co bylo a jak ty časy stály za to. Když se v myšlenkách vrátíte v čase, nepřemýšlíte s odstupem o tom, jak jiné je všechno teď ve srovnání s tím předtím? A jak moc byste si přáli se alespoň na chviličku vrátit?
Rosemary vám poví, jak to všechno bylo. A jak nikdy není důležité to, co dokážeš, jako to, v čem selžeš.

Karen Joy Fowler napsala příběh, který zlomí srdce, opět ho poskládá dohromady a zahřeje. Tak jak bychom z toho všichni nemohli být na větvi?


Když je člověku pět a je ještě dítě, všechno se zdá být jiné. Jednodušší. Bez překážek. Dětské. Ale jakmile trochu dospějete, uvědomíte si, že všechny překážky byly vždycky dost velké na to, aby způsobovaly problémy. Jenom si to v dětství dost neuvědomujeme.

Fowlerová prostředním hlavní hrdinky Rosemary vypráví příběh, který není ani trochu přitažený za vlasy. Je v něm pouto a moudro a retrospektivní náhledy do dětství, středoškolských a vysokoškolských let a vlastně všech let před současností, je něco, co celou knihu vyloženě oživuje a dělá ji reálnou.

Autorka, vlastně Rosemary, je také velmi upřímná, otevřená věcem, které by možná nahlas neřekla. Ale vy si je můžete přečíst a to, jakým způsobem jsou vyprávěny je opravdu brilantní.


Všichni jsme z toho úplně na větvi je hluboký příběh, který skrývá víc překvapení, než se na první pohled může zdát. On skrývá víc všeho. Pokud už předem máte nějaká očekávání, věřte, že i tak vás kniha překvapí. Styl psaní je autorky je svižný, čtivy, originální a zkušený. Všichni jsme z toho úplně na větvi není žádná naivní kniha. Spojuje totiž nejen lidské životy, ale také lidské životy se životy zvířat. Ukazuje, jak jsou vztahy se zvířaty a lidmi hluboké a plné porozumění, i když si ho vzájemně nemohou verbálně sdělit.

V celkovém závěru celá kniha vyzní bravurně. ne, nevyzní. Ona je bravurní. Propracovaná a promyšlená. Je překvapivá a dojemná. Je v ní všechno, co si od velmi, velmi dobré knihy můžete přát.

Jako malá holka byla Rosemary pořádně upovídaná. Když chtěla rodičům něco vyprávět, prosili ji, ať začne raději rovnou uprostřed příběhu, aby se vůbec někdy dobrala jeho konce. Teď je Rosemary mladá vysokoškolačka, která toho moc ... více

Komentáře (0)