Amanda Quick - Cesta u řeky

recenze

Známá americká spisovatelka Amanda Quick (vlastním jménem Jayne Ann Krentz) má za sebou již dlouhou spisovatelskou minulost. Už v roce 1979 vydala svou první knihu, které se setkala s velkým čtenářským ohlasem. Čtenář v její tvorbě nalezne jak romány prodchnuté romantikou, tak i příběhy s detektivními zápletkami a některá díla z její tvorby dokonce nepostrádají ani prvky ze science fiction. V jejím nejnovějším románu Cesta u řeky, který vydalo na podzim roku 2014 nakladatelství Baronet, sice prvky ze žánru sci-fi čtenář nenalezne, co však nalezne je čtivý romantický příběh s detektivní zápletkou.

Hlavní hrdinkou je Lucy Sheridanová, která se po dlouhých třinácti letech vrací do Summer River – málého amerického města na pobřeží, které na první pohled působí velmi klidně a mírumilovně, avšak v minulosti se zde odehrály velmi temné věci. To však Lucy ještě neví, její hlavní starostí je vypořádat se s dědictvím, které jí znenadání po tetině smrti, jež zemřela při automobilové nehodě, spadlo do klína. Jedna z věcí, kterou Lucy zdědila, je tetin starý dům a přilehlé pozemky, které jsou zvláště ve vinařské oblasti Summer River velmi žádané.

Téměř okamžitě po svém příjezdu se Lucy vypraví do místního železářství, aby získala kontakty na dobrého opraváře, protože zamýšlí tetin dům před jeho prodejem nejdříve zrenovovat. Shodou okolností se v železářství zrovna vyskytuje i Mason Fletcher, do kterého byla Lucy kdysi platonicky zamilovaná a který ji před třinácti lety znemožnil tím, že ji odtáhl z jednoho skvělého večírku. I po tolika letech se Lucy nepodařilo, aby Masonovi takový trapas odpustila, a dodnes jej díky tomu považuje za sice extrémně přitažlivého, ale také přehnaně starostlivého. Jenže Mason měl pro své tehdejší chování důvody, které před Lucy z ryze ochranitelských důvodů zamlčel a které jejím příjezdem začnou pomalu vyplouvat na povrch.

Avšak kromě starostí s renovací domu Lucy přibudou i starosti s mrtvým tělem, které s Masonem zcela náhodně objeví v tetině krbu. Lucy si proto začne klást otázky, zda to byla její teta, kdo tělo nacpal do krbu a pokud ano, jaké měla důvody pro to, aby zabila člověka? A byla opravdu tetina smrt jen nešťastná náhoda, nebo měl někdo v její smrti prsty? Lucy je rozhodnutá najít na své otázky odpovědi stůj co stůj, což rozhodně nebude nic snadného a hlavně bezpečného. Naštěstí má po svém boku Masona Fletchera – svého anděla strážného, který je i tentokrát připraven ji chránit tak jako před lety.

Román Cesta u řeky jistě potěší všechny čtenáře, kteří mají rádi kombinaci romantiky a detektivního žánru. Dokonce se dá u tohoto románu říct, že detektivní linka lehce převažuje nad tou milostnou. Při čtení jsem se neubránila pocitu, že je Luciino a Masonovo společné pátrání více zdůrazňováno, než jejich milostné splanutí a prohlubování vzájemného vztahu. Na druhou stranu si v Cestě u řeky i přesto čtenáři užijí dostatek romantiky, avšak neočekávejte od příběhu žádné romantické večeře při svíčkách či dlouhé popisy milostných scén a vzájemného flirtování. Na to v této knize není čas, protože na některé otázky se musí odpovědi najít velmi rychle, jinak budou umírat další a další lidé.

Spisovatelka Amanda Quick je skvělá vypravěčka a hned na prvních stranách se jí podaří vás vtáhnout do děje. Detektivní zápletka je na romantickou knihu velmi dobře propracovaná a rozuzlení na konci příběhu jistě nejednoho čtenáře překvapí. Hlavní postavy jsou uvěřitelné, používají běžný a nijak strojený jazyk a dokonce mezi sebou občas i vtipkují, což sem tam odlehčí i poměrně dost napjatou situaci.

V knize jsem nezaznamenala žádná hluchá místa, kdy bych měla pocit, že autorka ubrala na tempu a příběh se z ničeho nic začal táhnout. Velmi kvituji, že čtivost a tempo, které Amanda nasadila už na začátku, si dovedla po celou dobu děje udržet.

K Cestě u řeky musí čtenář přistupovat s tím, že si chce přečíst příjemnou oddychovou literaturu, u které se odreaguje a alespoň na chvíli zapomene na své každodenní starosti. Pak ho totiž kniha bude velmi, ale opravdu velmi, bavit, a proto jí bez problému odpustí i lehkou nereálnost a občasná klišé, která jsou pro tento druh četby typická.

Ukázka:

Krev jí ztuhla v žilách. „ To je černý pytel na odpadky? Neříkej mi, že Sara nacpala do krbu nějaké harampádí, než ho zakryla dlaždicemi. To je trochu moc zvláštní.“
„Pytle na odpadky nemají zipy,“ namítl Mason. „To je pytel na tělo.“
„Dobrý bože.“ Lucy reflexivně ustoupila. „Nemůžu tomu uvěřit.“
Mason znovu použil ručník, aby sáhl do krbu. Vyndal sáček s novinami. Lucy pohlédla na název.
„To jsou noviny ze San Franciska,“ poznamenala. Podívala se na datum a rychle v duchu počítala. „Ach, bože. Byly vydané v srpnu před třinácti lety. To je to léto, kdy byl Brinker ve městě. Někdo zakroužkoval titulek Univerzitní násilník znovu udeřil.“
Mason obrátil sáček, aby se podíval na druhou stranu novin. „Je tu i nějaký řidičák.“
Lucy zírala na fotografii mladého, neuvěřitelně pohledného muže. Byl blonďatý a modrooký, s charismatickým úsměvem, který sliboval temná vzrušení.
„Tristan Brinker,“ prohlásila.

Od doby, kdy byla Lucy Sheridanová naposledy v Summer River, uběhlo už třináct let. Když tu byla naposledy na návštěvě u své tety Sary, byla zničehonic poslána domů po jednom z divokých večírků – u muže, do něhož byla zamilovaná. ... více

Komentáře (0)