Ani ne pět minut.

Určitě jste před cca dvěma lety zaznamenali rozruch kolem knihy Esterčini otcové chorvatské autorky Hany Radulić, sklízela totiž obrovský úspěch. Já jsem se tehdá rozhodla do knihy nepouštět, páč knih z 2. světové války mám načtených přehršle a nějak už jsem jimi byla přesycená. Nechala jsem se ale zlákat tentokrát, kdy autorka svůj nový příběh zasadila do současnosti. I když...

Lukáš je úspěšný (atraktivní) padesátník orientovaný na výkon a kariéru, ovšem co se týče pole rodinného, tam silně pokulhává. Je poměrně emočně nestabilní, odtažitý a stůj co stůj se vyhýbá závazkům. Není se čemu divit, že je rozvedený, s dcerou má takový vztah-nevztah, současná partnerka taky nepatří mezi nejspokojenější ženy světa a s rodiči se vídá, jen když musí, byť je jeho matka v pečovatelském domě, protože jí byla diagnostikována Alzheimerova choroba.
Jenže Lukáš takový není pro nic za nic - dětství má spojené s tichou, uzavřenou matkou, z níž neustále vyzařuje smutek... Navíc si nevzpomíná, že by ho nebo jeho sestru někdy pohladila, objala, políbila. Vždy se o ně postarala - uvařila, vyprala, nachystala vše, co potřebovali, ale tím to haslo.

Jenže ani Anna, jeho matka, taková nebyla pro nic za nic, jak Lukáš zjistí po její smrti, kdy najde dopisy a fotku mladé šťastné Anny u moře s kamarádkou a dvě mladými muži.. Jsou snad tohle důvody, proč byla jeho matka celý život tichá a nešťastná?
Lukášovi to nedá a začne pátrat v minulosti.

Budu upřímná - zhruba do poloviny jsem si říkala - tak není to špatné, čte se to dobře, ale že bych z toho byla nějak na větvi, to se říct nedá... Ale pak přišel zvrat, Barunkovi spadla brada a od té chvíle jsem celý příběh vnímala úplně jinak. Najednou to byl příběh plný bolesti a utrpení. Najednou chápete, proč ten je takový, ta je zas taková, a doufáte, že pochopení prolomí řetězec nešťastných osudů.

Hana Radulić píše čtivě, poměrně stroze, v knize nejsou žádná hluchá místa a co opravdu oceňuji je, že uměle nenatahuje příběh, aby nás autorka "svedla z cesty" a pak nás o to víc šokovala. Příběh je vyprávěn z pohledu Lukáše, občas dostane hlas Anna, díky čemuž pochopíme celý příběh, a troufám si tvrdit, že žádné otázky nezůstanou bez odpovědi.

Ani pět minut je útlá kniha, kterou zvládnete za dva večery, a i když se zpočátku tváří jako odpočinkový příběh, v průběhu vás překvapí a možná i zasáhne (jak tomu bylo u mě).

Vlny Jaderského moře omývají chorvatská pobřežní městečka plná pohnutých příběhů. Jedním z nich je letovisko Baška Voda, o němž před smrtí mluvila i Lukášova matka. Skrývá se tam snad důvod, proč celý život neprojevovala emoce? Ab... více

Komentáře (0)