Bajky barda Beedleho

recenze

Bajky barda Beedleho je knížka, se kterou jsme se v průběhu harrypotterovské série setkali, konkrétně hlavně s jedním konkrétním příběhem, který byl pro sérii dost podstatný. Dozvěděli jsme se taky, že Bajky jsou pro kouzelnické děti to, co pro nás naše pohádky, které slýcháme od malička. A tak jistě snad každého fanouška zajímalo, jaké jsou příběhy, které zase slýchají kouzelnické děti. A já jsem byla neskutečně ráda, že nám to Rowlingová umožnila a umožnila nám přečíst si 5 bajek od samotného barda Beedleho. A já bych vám teď ráda ke každé z nich pověděla svůj skromný názor.

Čaroděj a skákající hrnec je taková klasická poučná pohádka o tom, jak je důležité být dobrosrdečný a pomáhat lidem, když máme tu možnost. To je poselství, které se předává ve většině pohádkách a tady je to opravdu krásně provedené. Pohádky jsou dost krátké, takže bych vám toho nerada hodně vyspoilerovala, ale tato je zkrátka o čaroději, který odmítne pomáhat mudlům, se kterými žije ve vesnici a onen hrnec, což je prostředek, díky kterému mudlové věří v jeho zázračné schopnosti, ho za to krutě ztrestá. A mně se to moc líbilo.

Další pohádkou je Fontána příznivé sudby. To byl podle mě skvělý příběh, který zpodobňoval to, jak máme všichni touhu hnát se za něčím, čemu věříme, že nás udělá šťastné, ale nakonec zjistíme, že jsme se šťastní narodili a to, jakým způsobem své ztracené štěstí zase nalezneme, závisí jen na nás a nepotřebujeme k tomu vidinu něčeho, co nám má štěstí zaručit - a nepotřebujeme ani zázrak.

Mágovo chlupaté srdce je podle mě bezesporu nejděsivější pohádka z knihy. Upřímně, kdybych tohle četla jako dítě, byla bych nejspíš vystrašená jako z hororu. Ale naštěstí jsem příběh četla až teď a neskutečně se mi zalíbil. V tomto příběhu více figuruje láska a především to, že ji někdo odmítá. To je tady samozřejmě dovedeno až do extrému, ale tento příběh nám má zase sdělit, jaké to je žít bez lásky a že pokud chceme žít naplněný život, rozhodně to není něco, čeho bychom se měli vzdávat.

Čtvrtý příběh se jmenuje Králice Alice a chechtavý pařez. To byla trošku humorná pohádka, která mi částečně připomínala Císařovy nové šaty - konkrétně tím, že král věří něčemu, co vůbec není pravda. Tady krále vodí za nos "čaroděj", který ve skutečnosti své schopnosti jen předstírá a snaží se krále kouzlům naučit. Ten si ale po čase začne uvědomovat, že tady něco nehraje a postaví šarlatána před hotovou věc - a právě tady do příběhu vstupuje opravdová čarodějka Alice, která s příběhem pěkně zamíchá. Tohle byla opravdu moc pěkná pohádka, kterou bych se rozhodně nebála přečíst ani mudlovským dětem.

A poslední příběh bude prostě navždy mou největší srdcovkou - nám všem známý Příběh tří bratří. Nemám ho ráda jen kvůli tomu, že je příběhem o vzniku skutečných relikvií smrti, ale i proto, že ten samotný příběh je tak neskutečně magický. Naprosto mě okouzlilo, jakým způsobem byla do příběhu zakomponována Smrt a jak byly trefně ukázané různé osobnosti lidí, kdy každý prahne po něčem jiném, ale často na svá přání může doplatit. A moc se mi líbí taky to, jak byl příběh zpracován ve filmu.

Kromě příběhů jsou za každým příběhem také poznámky k němu od Albuse Brumbála, což je skvělý nápad. Brumbálových mouder není nikdy dost a já je prostě můžu vždycky. Spolu s tím musím podotknout, jak neskutečně podrobně propracovaný celý kouzelnický svět autorka má. To je v této knize hodně vidět, především v úvodu od samotné autorky, který působí dojmem, že si autorka opravdu dala práci s vymyšlením kouzelnických dějin od pravěku po současnost. A upřímně? Já bych se tomu ani nedivila :D Bajky barda Beedleho jsou prostě nezbytnou součástí sbírky každého potterheada a já je můžu všemi deseti doporučit.

Sbírka pěti kouzelnických pohádek spjatých se slavnou sérií příběhů čarodějnického učně Harryho Pottera. Který správný kouzelník by je neznal? Prastaré pohádky, které pro kouzelnou společnost sesbíral a uspořádal bard Beedle. P... více

Komentáře (0)