Byla chyba číst Baladu o snech bezprostředně po trilogii Šikmý kostel, měla jsem aspoň výrazně změnit žánr, takhle to bylo jako dát si ovesnou sušenku po větrníku. Moje chyba. Tohle byla spíš slohová práce studenta SŠ. Příběh tedy moc hezký, nápad šťavnatý a přitažlivý, ale vyšla z toho splácanina včetně pasáží opsaných z učebnic. Ale co mi vadí nejvíc, je práce s jazykem. Ach jo, cit pro jazyk je podle mě základním předpokladem pro práci spisovatele. Když ho nemá, tak je jako zpěvák bez hudebního sluchu. Autorka evidentně neumí skloňovat a plete si výrazy. ODTUŠIT znamená něco úplně jiného než VYTUŠIT a PRCHLIVÝ má úplně jiný význam než PRCHAVÝ. Ale já mám velkou slabost pro české autory, takže velká pochvala za příběh a věřím, že se M. Prášková vypíše.
Balada o snech
Markéta Prášková
Existují vzpomínky, na které nelze zapomenout. Existují přátelství, za které je třeba bojovat. Existují skutky, které se musí vykonat. Do rodiny mladičké Lucie přicházejí po strastech druhé světové války ještě další, mnohonásob... více