Barva kouzel - Terry Pratchett

recenze

Barva kouzel (1993) / Temný snílek

Vydejte se na pouť po Úžasné Zeměploše, vašimi průvodci jsou čaroděj Mrakoplaš, první zeměplošský turista Dvoukvítek a Smrť, který je trpělivě následuje a vyčkává na svou příležitost. S nimi se můžete spolehnout, že zabloudíte a cestu zpátky budete hledat velmi obtížně, pokud vás nespolkne zavazadlo...

Vše začalo požárem města Ankh-Morpork, z kterého prchal nedostudovaný čaroděj Mrakoplaš a Dvoukvítek se svým podivným zavazadlem, které za ním běhá na maličkých nožičkách. A jak se ti dva potkali? Svedla je dohromady náhoda, Dvoukvítek se totiž rozhodl poznat život i v jiných zemích, než je jeho domovská Agateánská říše, zažít dobrodružství a poznat hrdiny z písní a legend. Jeho „civilizovaný“ pohled na svět přináší bezpočet zajímavých okamžiků, z kterých Mrakoplaš jako eho průvodce nebude mít vůbec radost. Třeba když náš turista vytáhne skříňku, ve které démon maluje obrázky, nebo v jiné vám řekne, jaký je čas což v Ankh-Morporku je něco nevídaného. Vládcové Dvoukvítkův turismus nejdříve podporovali, ale pak změnili názor a raději ho uvidí mrtvého. A do toho všeho ještě bohové hrají svojí hru, v které Osud nerad prohrává a dokáže být i pořádný padouch, pokud není po jeho. A tak na naše dva cestovatele čekají mnohá dobrodružství, kdy si budou muset poradit s draky magií, a o slovo se hlásí i samotný Smrť se svou kosou.

Podaří se Mrakoplašovi a Dvoukvítkovi zvládnout všechny strasti? Nebo snad zemřou rukou vrahů? Neztratí Dvoukvítek své zavazadlo? A nedostanou se až na Okraj Zeměplochy?
..........

Úžasná Zeměplocha není jen fantasy, sice se zde objeví různé obludy, ale tady de hlavně o humor a jakousi parodii na udatné hrdiny a velké čaroděje, kteří ve fantasy ságách vystupují. Tuhle knihu prostě nejde brát vážně, protože si dělá legraci ze všeho, co je u fantasy literatury typické. Jako příklad stačí uvést dva hlavní hrdiny, kteří jsou velmi zvláštními.

Čaroděj Mrakoplaš ze školy magie vyloučili, protože mu v paměti utkvělo jedno z mocných zaklínadel a další si prostě už není schopen zapamatovat. Málokdo však tuší, na co to zaklínadlo slouží a Mrakoplaš to netuší určitě. A tak se protlouká životem, jak se jen dá, tedy až do doby než mu zkříží cestu Dvoukvítek se svým splašeným zavazadlem.

Dobrácký cestovatel Dvoukvítek má schopnost zlehčovat vážné situace a všechno bere jako nový zážitek, i kdyby to mělo znamenat jeho smrt, což Mrakoplaše přivádí k šílenství. Dvoukvítek totiž chce vidět všechno, a to i hospodské rvačky, válečníky i barbary a hlavně draky. Nakonec se mu to vše splní a ještě něco navíc, protože jejich putování je zavede až k Okraji Zeměplochy a možná i dál.
Jeho zavazadlo je úžasný „tvor“ připomínajícího psa se spoustou nožiček. Nezastaví se, dokud ho nenajde, pokud by se mu ztratilo a oddaně se za pánem vrhne kamkoliv, dokonce i přes Okraj.

Ano, Úžasná Zeměplocha je placatá, vlastně má podobu koláče, jenž leží na zádech čtyř velkých slonů - Berilian, Tubul, T´Phon Velký a Jerakeen, kteří kráčí po krunýři želvy - Velké A´Tuin. Na Okraji leží království Krull (prozradím, že se do něho také podíváme), kde se vědci snaží zjistit důležité informace o světě, třeba pohlaví Velké A´Tuin.
Zní vám to bláznivě? A o to jde, Úžasná Zeměplocha je parodie nejen na fantasy, ale i na sci-fi a dělá si žerty ze všech záhadologů, tak i hrdinů z těchto žánrů.

Na tento humor si však musíte zvyknout, a nemusí vyhovovat každému. Znám některé lidi, kterým tato série příliš nesedla nebo tvrdí, že je hloupá. Já jejich názor nesdílím a obdivuji představivost Terryho Pratchetta, že dokázal stvořit svět Zeměplochy, který je plný kouzel a podporuje fantazii čtenáře. Dokázal vtipně pojmout hodně vážných témat, dokonce i smrt.
V tak velkolepém světě prostě musí existovat Smrť, kostlivec v plášti s kápí a kosou, který má neustále spoustu práce. Ani nevím proč, ale hned jak se tam objevil, tak se stal mou oblíbenou postavou. A jeho rozhovory s lidmi jsou úžasné.

„Čemu se tak šklebíš?“ zeptal se postavy sedící na vedlejší větvi.
NEMŮŽU SI POMOCT, odpověděl Smrť. A BYL BYS UŽ KONEČNĚ TAK LASKAV A PUSTIL SE? NEMŮŽU TADY VISET CELÝ DEN.
„No, já ano,“ odpověděl Mrakoplaš vzdorovitě.
(str. 85)

Děj je jednoduchý, a přestože se tu občas vracíme ve vzpomínkách, tak plyne hlavně kupředu. Je svižný, a tak ani nemáte čas se nudit, protože naši hrdinové nelení a jsou neustále v pohybu, takže se zde neustále něco děje.

Barva kouzel je úsměvné fantasy, které si dělá legraci ze všech hrdinských eposů. Výborná oddychovka, jen jsem čekala trochu více, ale i tak to bylo příjemné počtení.

Ve světě, který leží na krunýři obrovské želvy, se vydává na cestu rozverná, temperamentní a neuvěřitelně výstřední výprava. Setkáte se s čarodějem Mrakoplašem, naivním turistou Dvoukvítkem, jehož Zavazadlo za ním běhá jako pes na... více

Komentáře (0)