Bez kamaráda je člověka jenom půl.

recenze

Strašidelná škola (2023) / Podlavicí

Kniha autorky Heleny Žižkové s názvem Strašidelná škola je určená pro děti a mládež od 8 let. Tajemný modrozelený obal nás láká do příběhu, který na první pohled nebude určen pro malé zbabělce, ale pro odvážné čtenáře. Kniha má měkkou brožovanou vazbu a příjemně se čte. Pojďme se tedy podívat blíže, co nás v tomto příběhu čeká.

Jakmile do temných tříd brzy ráno dopadl první paprsek světla, vůbec to nevypadalo, že se tu v noci něco dělo. Byla to úplně obyčejná škola. Až na jednu drobnost. Na podlaze pod tabulí ve třetí třídě zůstala maličká stopa. Otisk tak titěrný, že i myška by si pomyslela něco o trpaslících. Jenže žádná stopa není dost malá. Zvlášť pro Maxe.

Max je žákem základní školy a má pocit, že jejich škola je tak trošku neobyčejná. Pozoruje, že se různě objevují maličké stopy. Proto u sebe nosí lupu, díky které se promění na badatele a detektiva. Má pravdu, protože za všemi podivnostmi stojí skřítek Vendelín. Jednoho dne k nim nastoupí nová spolužačka Vendula a Maxovo podezření, že se ve škole děje něco zvláštního, se prohlubuje. Do školy totiž přichází nejen Vendula, ale také Agáta.

Autorka Helena Žižková byla pro mě dosud neznámá. Přiznám se, že tato kniha je pro mě trošku jiná, než na jaké jsem zvyklá u dětských čtenářů v této věkové kategorii. Oproti jiným je víc výchovná a najdou se zde témata, která se dají s dětmi dobře prodiskutovat. Jsou zde situace, které běžně řešíme v našem reálném životě např. v oblasti přátelství, důvěry, životního stylu či finančních rozdílů mezi lidmi. Nedalo mi to a na internetu jsem si vyhledala autorčin profil. Dílo vlastně není svou tématikou vůbec ojedinělé, jelikož právě výchovnými tématy a problémy se Helena Žižková hojně zabývá.

Ale zpět ke knize. Bavila mě dvojice Vendelín a Agáta. Některé jejich zážitky byly i napínavé, třeba setkání s obludou nebo pavoukem Edou. Oba dva milují různé lumpárny. Vendelín se rád předvádí a provokuje. Agáta je rozčepýřená pihovatá příšerka, která se od Vendulky nehne ani na krok.

Kniha je na první pohled přizpůsobena mladším čtenářům - krátké kapitoly, jednoduché a srozumitelné věty, slovní zásoba adekvátní věku čtenáře.
V příběhu najdeme barevné i černobílé ilustrace, které navozují dokonalou atmosféru strašidelné školy. I když jsou barevné, mají černošedý podtext, nejsou výrazné. Ilustrátorkou je Barbora Kyšková.

Příběh byl milý a moc dobře se četl. Oceňuji témata, kterým se autorka v knize věnovala. Doporučuji malým čtenářům, kteří mají rádi napínavé, ale přitom odpočinkové čtení.

Baterka zhasla. Tma se rozlila. Agátě zalepila oči, vlezla jí pod tričko, zachumlala se jí do vlasů. Něco ji popadlo zezadu za ruku. A zakrylo jí pusu. Měla pocit, že se dusí. Nic neviděla, měla obrovský strach. Ulovila ji příšera a teď ji dojista sežere. Vcucne ji tím obrovským chobotem a bude ji žvýkat jako chudáka Vendelína. Když bude křičet, třeba ji vyděsí. Třeba ji obluda vyplivne. Potom ji došlo, že křičet nemůže. Má přece ucpanou pusu.

Nebojte se v strašidelné škole! V téhle škole se něco podivného děje. Max to tuší už dávno, nové spolužačce Vendule se hned cosi nezdá. Navíc ani neví, že s ní přišel ještě někdo – Agáta. A tu ostřížím zrakem sleduje Vendelín. ... více

Komentáře (0)