Brzy.

recenze

"Brzy, říkal jsem, budeme v bezpečí. Mýlil jsem se."

Válka sice skončila, ale boj o přežití bohužel pokračuje. Poválečnému Polsku vládne chaos, lidé mají rozbombardované domovy, nedostatek jídla, léků a dalších základních potřeb způsobují morální rozklad společnosti. A v tom všem se Felix, nyní již třináctiletý židovský sirotek, snaží najít své místo. Těšil se, že se již nebude muset skrývat před nacisty, že konečně nalezne klid, ovšem opak je pravdou.

Sérii o Felixovi miluju. Objevila jsem ji už hodně dávno (tuším že někdy v roce 2017) a od té doby je to láska. Válka sama o sobě je vždycky hrozné neštěstí, a když ji navíc sledujete očima dítěte, bývají pocity o to intenzivnější. Alespoň já to tak mám.

Felix je židovský chlapec, který nechápe, proč se dospělí chovají tak, jak se chovají, ale nějak pochopí, že aby přežil, musí být doslova neviditelný a stále připravený k útěku.

V Brzy je mu již třináct, pomalinku se v něm probouzí dospívání a pocity s ním spojené, přesto je to stále ještě dítě, což je patrné z některých jeho reakcí. Co je ale tentokrát nové, Felix již není jen plný naděje a optimismu, dochází u něj k určitému vystřízlivění, otevření očí, pochopení určitých lidských vlastností.

Brzy je opět plné emocí, šokujících situací a plačky jako já se připraví na proudy slz. A byť jsou knihy primárně určeny dětem, rozhodně by se měly dostat do rukou i dospělým.

Když mi nacisté vzali rodiče, byl jsem vyděšený. Když zabili mou kamarádku, byl jsem vzteky bez sebe. Když jsem se přidal k partyzánům, abych jim pomohl porazit nacisty, naplnila mě naděje. Brzy, říkal jsem, budeme v bezpečí. M... více

Komentáře (0)