Časy nejlepší, časy nejhorší

recenze

Autorka oblíbené knížky Amy a Roger: Na cestě přichází s novým dojemným příběhem. Příběh se odehrává u jezera Lake Pheonix, kam kdysi s rodinou jezdili každé léto až do doby, kdy Taylor provedla něco hrozného - nebo snad ne tak docela hrozného? Před pěti lety tedy k jezeru Edwarsovi jezdit přestali. Taylořin otec ale vážně onemocněl, má rakovinu a zbývá mu jen pár týdnů. Ty poslední týdny chce strávit s rodinou u jezera, jako dřív, a Taylor se musí postavit všemu, čemu před lety utekla.

Postavy by nebyly špatné, když pominu fakt, jak ohromně byly dětinské. Taylor je děsně ustrašená, až přehnaně, až to leze na nervy, ale není to zase tolik příšerné, aby měl jeden chuť jí provést něco nepěkného. Její rodina byla dokonalá, zato Lucy, její bývalá nejlepší kamarádka, a Henry, bývalá láska z dětství, u mě moc nepochodili.

To mě vrací k bodu o té "hrozné věci", kterou Taylor ve dvanácti letech provedla. Mluví se o tom jako o něčem extra tragickém a léta neodpustitelném, nakonec se ukáže, co Taylor tedy udělala... Když jsem se k tomu dostala, protočila jsem panenky a nechápavě do knihy hleděla s výrazem: "Jako vážně?" tak sarkasticky, jak to bylo možné. Naprosto dětinská věc, což odůvodňují samy postavy.

Na knihu jsem se velmi těšila, ale ačkoli jsem od ní dostala to, co jsem chtěla, pominu-li tu Taylořinu neodpustitelnou chybu, nedostala jsem to způsobem, který by se mi zamlouval. První polovina knihy mě ohromně nudila, nechtělo se mi knihu číst, přeskakovala jsem celé odstavce, leckdy stránky a bylo mi to jedno, kniha mě jednoduše nebavila, nic se tam nedělo. Druhá polovina se sice rozjela velmi slibně a děj mě náhle chytil, ale místy tam pořád bylo příliš nudných scén.
Kniha byla navíc místy chaotická, o něčem se mluvilo a najednou se přeskočilo na dlouhou dobu k něčemu jinému a hop zpátky k tomu prvnímu, ztrácela jsem se a musela jsem se soustředit velmi pilně a vnímat každé slovo co nejvíc, abych to vstřebala - v případě první poloviny a jejího děsně nudného děje to bylo těžké. Rozhodně tedy nemohu říct, že jde o oddechovou četbu. Druhá polovina měla tyto chaosy také, ale vzhledem k čtivosti jsem se v tom lépe vyznala.

Abych jen nekritizovala, tak zmiňovaná druhá polovina byla opravdu dobrá, moc se mi líbila, četla se už skvěle. Na konci mě dokonce donutila uronit pár slz, poslední kapitoly jsem vážně silně procítila.

Léto na druhý pokus nabízí dojemný a citlivý příběh o lásce, ztrátách a druhých šancích s hezkou myšlenkou, ale špatným zpracováním. Prvních dvě stě stran by se dalo zkrátit na padesát a ničemu by to neuškodilo, chaotické vyprávění tomu moc nepomohlo a nepříliš sympatické hlavní postavy zrovna tak. Nebudu lhát o tom, že jsem se u čtení hodně nudila, nudila, opravdu. Ale přesto myslím, že kniha stojí za přečtení, protože v závěru je vskutku úžasná.

Poslední léto, které by mělo trvat navěky… Rodina Taylor Edwardsové nepatří zrovna mezi ty, co drží pohromadě. Pak ale přijde táta s tou hrozivou novinkou, zbývá mu už jen pár týdnů života a přeje si strávit svoje poslední léto ... více

Komentáře (0)