Červená knihovna na pozadí politického trileru
recenze
Nikdy (2022)
/ Berkad
Mám ráda tlusté knížky (aspoň chvilku vydrží) a základní dějová linka vyostřující se politické situace, která neodvratně spěje k průšvihu je rozhodně poutavá. Co mě ale nesedlo je druhá linka příběhu tří zamilovaných dvojic jak vystřižená z červené knihovny a plná laciných klišé, až to chvílema zavání parodií. Hrdinové - prototypy princů na bílém koni, ženy zase ultra schopné a statečné. Jedna dvojice: mladá schopná agentka s kreténem šéfem, který jí dusí a která i přesto, že je v terénu novicka, střílí a odhaluje teroristy jak na běžícím pásu + arabsko francouzský agent, pohledný fešák ala Dodi Al-Fayed čistě náhodou pocházející z megabohaté rodiny, schopný zařídit víkendový výlet maminčiným tryskáčem / druhá dvojice sošná statečná africká vdova s malým chlapcem, která i přes svou výchovu miluje sex a neváhá zabít padoucha z organizace typu ISS + tajemný a ultra statečný agent hrdina, ochotný zahodit tajnou misi na odhalení teroristy formátu Usámy Bin Ládina, jen aby ochránil čest nebohé vdovy / a třetí dvojice americká správňácká prezidentka s kreténským konkurentem ala Trump + zralý muž, její poradce leta jí platonicky zbožňující... a spoustu dalších šablonovitých klišé postav... blee takhle pokazit boží námět... škoda. Místy jsem si říkala, jestli to ve skutečnosti nenapsala paní Follettová, když je to taková červená knihovna :)
Nikdy
Ken Follett
Nejnovější dramatický špionážně-politický thriller z pera mistra vypravěče přináší poutavý, akční i hluboce lidský příběh ze současnosti, ve kterém se mírově smýšlející představitelé tajných služeb a špičky světových velmocí snaží... více