Český vidlák

recenze

Humorné příběhy Nely Kyselové v knize „Vidlák bůůk“ s podtitulem Úsměvné venkovské počtení do podivně zajímavých časů o tom, co mi zrovna od vidlí odpadlo, přináší veselé čtení z prostředí autentického venkova. Jedná se o takový radostný vpád do života „vidláka“. Dozvíme se, odkud se vidláci berou, jak se rodí, jaké jsou jejich jednoznačné identifikační znaky a proč nad nimi nemáme ohrnovat nos. Autorka přináší vtipné a vlastně dost přesné vnímání „profese“, které bohužel hrozí vyhynutí.

Jelikož jsem také před nějakým tím rokem chovala všemožnou domácí drůbež a stále se s chutí na zahrádce „rýpu v hlíně“, není mi venkovský styl života cizí.

Dětská léta strávená u prarodičů na krásném Valašsku, na baráčku s obrovskou zahradou, kde bylo stále s čím pomáhat, ve mně lásku k přírodě jen přiživila. Ač v současnosti žiji na kraji města, tak nepřestávám toužit po klidném stáří s kravkou ve chlévě.

Jak probíhá každodenní starost o zvířectvo? A proč je důležité obdělávat zvířetinu i zemědělství s láskou a respektem? Toho je toto povídání plné.

Pobavily mne roztomilé divnotvary, které autorka užívá pro označení domácího zvěřince – rohatec, vlnatec, bůkovec, řehtavec a další. Na povedených ilustracích se vyřádila Eva Bystrianská a ty text příjemně doplňují.

Pokud se chcete zasmát a máte k venkovu blízko, nebo na něm přímo žijete, bude se vám kniha moc líbit. Příběhy jsou to krátké, za to trefné.

Autorka čtenáře rovněž zve na svou farmu Rybníček u Pelhřimova na tzv. prázdniny na venkově, místo, kde lišky dávají dobrou noc. Pro městská dítka je to prostředí pro strávení pěkných a dobrodružných dní jako dělané – a třeba se i dozví, že kráva není fialová.

Podtitul: Úsměvné venkovské počtení do podivně zajímavých časů o tom, co mi zrovna od vidlí odpadlo. Jak už název i podtitul napovídají, kniha jest veselým čtivem z prostředí autentického venkova, tedy takového, kde nenatrefíte... více

Komentáře (0)