Chaos, kam se podíváš

Stránky světa, Dobrodružství milovníka knih, Podivná knihovna… Pokud vám alespoň jeden z těchto tří názvů knih do žil vypustil endorfiny, Neviditelná knihovna bude něco pro vás. Ve zkratce: plánovaná pětidílná série, fantasy a lákadlo pro každého pořádného knihomola. Teď něco málo k obsahu…

Každý z nás to známe. Bez ohledu na to, jak moc čteme, nám někdy připadá, že knihy sbíráme. Věřte tomu, nebo ne, oproti teorii Knihovny, jsou naše „sbírky“ pouze slabý čajíček. Aby toho nebylo málo, do příběhu se nám zamotávají alternativní světy, škola magie, i zdánlivě všední pojmy jako Knihovníci a Jazyk. Co se týče samotného příběhu, všechno se točí kolem jistého výtisku pohádek bratří Grimmů. Toto původní vydání nejenže je opravdu cenné, ale také nezůstává dlouho na jednom místě a Knihovníkům (Irene, která má celou kauzu na starost, obzvlášť) dává pořádně zabrat.

V prostoru s recepcí byla velká okna, která poskytovala pohodlný výhled na ulici. Na té panoval naprostý chaos. Obrovská mechanická stonožka — no, nějaký druh článkovaného hmyzu s více nohama, Irene je nehodlala všechny počítat — dělala spoušť v úzké uličce. Irene si všimla těžce poškozeného vozíku a několika rozbitých oken. Bylo tam stěží místo na to, aby se stonožka mohla hnout do strany, natožpak otočit, takže neustále poskakovala několik kroků vpřed a pak zase zpátky, zatímco se zdálo, že její přední tykadla po něčem nebo někom pátrají.

Navzdory tomu, že kniha vám právě teď připadá jako něco naprosto magického, hned na začátku se musím vytasit s jejími negativními stránkami. Výkyvy mezi dějovou linkou a smyšlenými reáliemi mi občas připadaly, jako pejskův a kočiččin legendární dort, autorka jako by si na papír sepsala všechno, co má ráda a postupně si ze seznamu odškrtávala jednotlivé položky, nadpřirozené bytosti všech národů, se zde schází, aby uspořádaly divokou party… Ano, Genevieve Cogman své nedostatky často ospravedlňuje slovním spojením „chaos, kam se podíváš“ a na nadměrném množství nadpřirozena staví celý příběh. Upíři, vlkodlaci, draci, magie, fae… Nepotřebných potvor zde bylo tolik, že by se daly rozprostřít na dalších deset dílů dopředu. Co víc, dějové zvraty na mě působily asi stejně sofistikovaně jako honičky Toma a Jerryho. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby se autorka rozhodla příběh zakončit něčím, co by ve mně zanechalo pocit, že bych si knihu přečetla znovu.

Jistá záležitost, která do recenze možná tak úplně nepatří… Knihu bych na oltáři korektur nechala posedět ještě alespoň měsíc. Výsledkem nedostatečné péče byly kostrbaté věty, poměrně časté překlepy a občas i pravopisné hrubky. Svižnému stylu autorky, který jsem z textu stále dokázala cítit, to značně ubíralo na prestiži a při myšlence, jak je to asi v originálu, mě často svrběly ruce.

Někdy Knihovníkova práce v utajení zahrnovala vydávání se za bohatou celebritu a zmiňovaný Knihovník dostal příležitost bydlet v drahých hotelích a na venkovských panstvích. Mezitím nosil patřičně luxusní šaty a jedl jídla z haute cuisine, pravděpodobně z talířů se zlatým lemem. Jindy bylo nutné strávit měsíce budováním totožnosti těžce pracující služebné, spát v podkroví, nosit prosté šedé vlněné šaty a jíst stejné jídlo jako chlapci.

Abych Neviditelné knihovně nekřivdila, její alternativní realitu jsem do jisté míry obdivovala. Atmosféra zde byla špičková a navzdory absenci kvalitní zápletky jsem se nenudila. Co se nakupilo kolem jednoho zdánlivě jednoduchého případu mě čas od času i ohromovalo. A ano, ne jednou zde byly skvělé teorie, za které jsem měla chuť tleskat.

Popravdě řečeno, celou recenzi si připadám, jako bych si protiřečila. Na jednu stranu se toho v Neviditelné knihovně dělo tolik, že moje oči často nestíhaly běhat po řádcích, na stranu druhou jsem ihned po dočtení začala přemýšlet nad tím, že příběh byl ve výsledku až moc jednoduchý a bez té pověstné jiskry. Máme zde svět, co dokáže neustále ohromovat, pak se ale najednou sami přistihnete, že je toho na vás moc, příběh byste nejraději strčili do mrazáku a eliminovali polovinu zbytečných krámů, co autorka do příběhu natahala. Abyste mě chápali, je rozdíl mezi hlavní zápletkou a drobnými obraty. Je rozdíl mezi přeplácaností a poměrně originálním myšlením. Stejně tak je rozdíl mezi tím, jestli vás kniha bavila, nebo ne.

Těžko říct, jestli bych dokázala tvrdit, že se vám Neviditelná knihovna nebude líbit, protože si to v praxi nedokážu představit. Z 90% jsem si jistá, že se vám bude líbit víc, než mně a když ne, toho jednoho přečtení určitě litovat nebudete. Jestli bych tedy knihu doporučila? Ano, ale jen pokud vás i přes uvedené nedostatky stále láká.

Trilogie Neviditelná knihovna – kniha první. Sbírání knih může být někdy nebezpečné... Skutečností je, že pravda může být mnohem podivnější než fikce... Irene je profesionální špionka záhadné knihovny, stínové organizace, která... více

Komentáře (0)