Chcete strávit pár báječných dní ve společnosti své životní lásky? Proč ne... Nezapomeňte si zabalit notnou dávku sedativ, šestery pouta, dva roubíky, kříž na upevnění nohou a rukou a taky prostorný kufr, ve kterém budete moci svoji vyvolenou pohodlně převážet... Ona s Vámi totiž nepojede dobrovolně!

Teo Avelar je na první pohled obyčejný mladík. Nadějný student medicíny a vzorný syn starající se o ovdovělou matku na invalidním vozíku. Že s ním ale není něco v pořádku, nám dochází hned v počátku. Teo tráví většinu volného času ve školní laboratoři a ještě raději na pitevně, kde také rozmlouvá se svou nejlepší přítelkyní. A pokud tušíte, že to asi nebude Teova spolužačka či místní laborantka, máte pravdu. Teovou nejbližší přítelkyní je mrtvola staré ženy, která po smrti věnovala své tělo na oltář vědy. A Teo ji důvěrně pojmenoval Gertruda.

Pokud by Teovo podivínství začínalo a končilo zde, nebylo by to tak hrozné. To by se ovšem Teo nesměl nechat přemluvit svou matkou, aby jí doprovodil na narozeninovou oslavu kohosi, koho vlastně ani pořádně neznal. A tam nepotkal ji!

Clarice je krásná, vtipná, což Tea okouzlilo. Trochu výstřední, vulgární, masožravá, s touhou se občas pořádně napít a kuřačka, což na ní Tea rozčilovalo.
I přesto se do ní "zamiluje" na první pohled a protože Clarice je koketa zvyklá s kluky flirtovat hned při prvním setkání, nabyl Teo dojmu, že i on zaujal ji.
Z nevinného prvního setkání se stává posedlost. Clarice je Teovou drogou. Lstí z ní vymámí telefonní číslo, adresu školy a nakonec se uchýlí i ke sledování, což ho dovádí až ke Clarice domů. A když jednou při sledování své vyvolené, nachází Teo Clarice zpitou pod obraz ležet na ulici, odváží ji domů, kde ho opilá Clarice představí své matce jako svého přítele.

Věta vyřčená v opilosti se pro Tea stává novým impulsem. Jak by to asi vypadalo, kdyby s Clarice skutečně byli spolu jako pár? Pár fotomontáží a Teo vidí, jak krásné by to mohlo být. Když Clarice druhý den navštíví, všechno je ale jinak. Dozvídá se, že označení "přítel" byla jen zástěrka, jak uklidnit rozlícenou matku. Clarice o Tea nemá zájem, přítele už má a navíc odjíždí na nějakou dobu pryč, aby mohla v klidu psát svůj filmový scénář "Báječné dny" - road movie o třech přítelkyních.

Zatímco jinému by odpověď ne prostě stačila, pro Tea je to jen další impuls. Impuls k tomu, že musí Clarice přesvědčit o své nehynoucí lásce, o tom, že i ona ho může milovat a že spolu mohou žít šťastně až do smrti. Co na tom, že Clarice s ním nechce mít nic společného. Jedna rána do obličeje a koňská dávka sedativ to spraví.

Teo nacpe Clarice do obřího růžového kufru a jejich společné "báječné dny" mohou začít. Jak se hodí, že Clarice měla strávit několik týdnů mimo domov, alespoň ji nikdo nebude hledat. Stačí jen zavolat svojí a její matce, říct že spolu vyrážejí vstříc dobrodružství, aby Clarice mohla dopsat scénář a nikdo nic nepozná.

Clarice tak tráví následující týdny střídavě pod vlivem sedativ, spoutaná a s roubíkem v puse, místy s možností psát scénář, ke kterému má ale Teo spousty výhrad a věří, že jen díky jeho poznámkám se z něj stane v budoucnu něco, co bude mít úroveň.
Během toho samozřejmě nezapomíná Clarice přesvědčovat o své lásce a v podstatě ji přemlouvat, že i ona miluje jeho, jen o tom ještě neví.

A takhle se to opakuje pořád a pořád dokola. Dny plynou, dvojice po čase a jedné hodně vypjaté situaci, která skončí několika pytli plnými lidských ostatků na dně jezera, mění prostředí odlehlého hotelu za naprosto opuštěnou pláž.

Nakonec se ale přeci musí něco stát… a vzhledem k vývoji celého příběhu je konec jeden velký paradox...

---

Můj dojem:

Pro mě tak trochu pohádka pro dospělé o tom, jak psychopat ke štěstí přišel, protože to přesně konec knihy evokuje. Možná to až trochu působí jako lehký návod na to, že můžete svou urputností dosáhnout všeho, čeho chcete... Milujete ženu, chcete si ji vzít, mít s ní rodinu a žít s ní šťastně až do smrti? Proč ne. To že ona to vidí jinak, nemiluje vás a nechce s vámi mít nic společného je vedlejší. Stačí vytrvat, držet ji pevně pod zámkem a časem ve finále můžete být za hrdinu první kategorie, na kterého čeká svatba a spokojený život...

Kniha je psaná lehkou, nenásilnou formou, kapitoly jsou vesměs kratšího ražení a celkově příběh krásně ubíhá. Jelikož se v příběhu všeho všudy objevují dvě hlavní postavy TEO a CLARICE (+ pár dalších vedlejších, s ne moc velkým prostorem - Teova matka Patricia, Claricina matka Helena, bývalý přítel Breno a další) nemá čtenář moc prostoru vybrat si svého oblíbence. Je to buď a nebo... Únosce nebo oběť... Vzhledem k tomu, že se ale v příběhu, alespoň na krátkou chvíli, role vymění a zdá se, že Clarice je ještě horší věznitel než Teo, nejsem si jistá, jestli s ní člověk dokáže sympatizovat. Clarice mě jako člověk vůbec nezaujala. Je nevyzpytatelná, nestálé, místy mi přišla lehce labilní... kdežto Teo, to je jiná kategorie... Dlouho se mi nestalo, že bych nějakou postavou skutečně tak opovrhovala. V každém si člověk něco najde, něco proč ho mí aspoň trochu rád, politovat ho, cítit s ním... Ale Teo se vymyká. Ne-sympatie, které vůči němu z mé strany vznikly hned v první kapitole se táhly celou knihou, občas se zvyšovaly (snižovaly jen minimálně) a vyvrcholili v závěru knihy, kdy jsem si skutečně přála, aby dostal za vyučenou. Nestalo se!

Nutno podotknout, že brazilská populace není vskutku příliš náročná, jelikož titul je označován jakožto tamní bestseller. Protože i když příběh samotný je skvěle vymyšlený a propracovaný, konec už trochu pokulhává. Policista, jenž vyšetřoval záhadné zmizení Claricina bývalého přítele Brena, byl zcela jistě přesvědčený, že Teo má ve všem prsty. Nakonec ale záhadně o případ a Tea samotného ztratil zájem. Teo mu prostě řekl, že výpověď jedné ze svědkyň je krajně nevěrohodná a policista se s tím spokojil. Takhle to přeci jenom asi nechodí. Stejně jako fakt, že po autonehodě nechala rodina Clarice převést do špičkové nemocnice, kde bych tedy očekávala účast špičkových doktorů, kteří ale stejně nepřišli na zranění způsobené úmyslně v bojových podmínkách a s ametérskými nástroji. Na to jsem totiž spoléhala, že objeví zranění a zjistí, že bylo způsobeno úmyslně. Opět se tak nestalo.

Nakonec snad jen, že bych ocenila, kdyby se vydavatelství ve snaze zvýšit prodejnost knih vyvarovala větám typu "STEJNĚ NAPÍNAVÉ JAKO FILMY ALFREDA HITCHCOCKA A HORORY STEPHENA KINGA" na obálkách knih... Protože každému kdo viděla byť jen jediný film A. Hitchcocka a četl cokoli od Stephena Kinga, ví, že i kdy Báječné dny jsou dobrou knihou, dílům těchto dvěma velikánů sahá sotva po kolena.

---

Báječné dny Raphael Montes

Teo Avelar je samotář. Žije se svou invalidní matkou a svým psem, nemá mnoho přátel a většinou rozmlouvá jen s mrtvolami v univerzitní laboratoři. Dokud nepotká Clarice. Spontánní, exotickou, ambiciózní studentku, která právě píše... více

---

Komentáře (0)

Přidat komentář

---