Čiň manželu dobře - peklem se ti odmění

recenze

Agáta sní o tom, že se vdá, manželovi poskytne full-servis a on ji za to bude zbožňovat. A pak potká Zbyška, který je za Agátu-hospodyňku velice rád, ale aby ji za to miloval? Tak to ne, s tím se Agáta musí smířit. Mlčí deset let, pak pohár trpělivosti, který Agáta má, přeteče a začnou se dít podivuhodné věci.


Už několikrát jsem zmiňovala, že knihy Aleny Jakoubkové mám ráda. Jsou to typy takových oddechovek a čtení, u kterého si báječně odpočinu. I tentokrát mě autorka nezklamala. Knihu jsem měla přečtenou během čtyř hodin čistého času, takže čtivost knihy je zaručená.

Seznamujeme se s Agátou, jejímž snem je mít manžela, který ji bude zbožňovat za to, jak se umí starat nejen o něj, ale i o děti. Jenže sen je jedna věc a skutečnost druhá. Zbyšek rozhodně není rodinný typ a místo rodinného krbu dává přednost zelenější trávě u sousedů.

No, abych byla upřímná, na jednu stranu si za to Agáta může sama. Asi mě za to někdo možná ukamenuje, ale Agáta patří do kategorie šedých myšek - nevýrazných, trpitelských a mlčky nesoucích těžký úděl. Navíc se tak podle toho i obléká, chodí nenalíčená, prostě je to obyčejná holka. I to má svůj důvod, proč to tak je. Všichni jí říkají, aby se oblékala jinak, ale Agáta všechny rady odmítá. Ale na její obranu musím říct, že kdyby potkala úplně normálního mužského, bylo by mu jedno, jak se obléká, protože Agáta má obrovské srdce.

O mnoho let později Agátě s manželem došla trpělivost, sbalila Zbyškovi kufry a sama odjela na zotavující dovolenou do Francie...

Jak už bývá zvykem u knih Aleny Jakoubkové, najdete zde stejné pravidlo - kamarádky, nevěrný manžel, nechápající matka a dobré jídlo. Autorka jen obměňuje postavy a děj, ale základ zůstává stejný. Přesto mě její knihy stále baví číst a lehce se zasnít.

Jen se prostě nedokážu vyrovnat s konci knih, které autorka s oblibou ukončuje tak nějak hodně otevřeně a nechává svým čtenářkám prostor, aby si děj domyslely. Nejinak je to i v této knize, ale tentokrát se (pro mě) konalo jedno nečekané překvapení.

Trochu si dovolím zkritizovat Agátin oblíbený povzdech "ach jo". V knize se s ním setkáme mnohokrát. Já ho taky ráda používám, dost často v podobě lítosti, ale Agáta ho používá také k vyjádření své naivity, Ach jo.

Tato kniha je již druhým vydáním. Nakladatelství Moba sjednocuje autorčiny knihy do jednoho stylu, což velmi oceňuji.

Příběh je určen ženám, mladým i více zkušenějším, ale stále s romantickým srdcem a které věří na šťastnou lásku.

Agáta Pierotová vyrůstá v rodině, kde matka je bohyně a otec ušlápnutý pod jehlovým podpatkem matčina luxusního střevíčku. Agáta však sní o tom, že ona to jednou v manželství povede jinak. Vysní si tradiční rodinu, v níž ona bude ... více

Komentáře (0)