Co když nám dal vesmír druhou šanci?

recenze

Becky Albertalli, oblíbená autorka LGBT YA literatury, jejíž jméno si čtenáři zapamatovali hlavně díky knize Já, Simon, tentokrát spojila síly se spisovatelem Adamem Silverou. I ve knížce Čo ak sme to my se setkáváme s láskou mezi dvěma kluky.

Příběh je vyprávěn ze dvou pohledů - Bena a Arthura - a odehrává se v New Yorku. Zatímco Ben ve městě žije celý život, Arthur se sem vydal na prázdninovou stáž. Chlapci se setkají a přeskočí mezi nimi jiskra, jenže si nevymění kontakt a rozdělí se. Ani jeden z nich ale nedokáže pustit toho druhého z hlavy. Arthut, který je duší i srdcem beznadějný romantik, nevěří, že šlo o náhodu, a rozhodne se, že Bena nejde. To ale v bláznivém velkoměste nebude úplně jednoduché...

Sama bych se k tomuto příběhu asi nedostala, jelikož s Becky jsme si moc nesedly. V minulosti jsem od ní četla knížky Probuzení Simona Spiera (Já, Simon) a Podělaným navrch, ale nedá se říct, že by mě její knihy nějak nadchly. K Benovi a Arthurovi jsem se dostala skrze knižní štafetu a nakonec jsem za to byla docela ráda. Becky na mě tedy ani tentokrát nezapůsobila, ale všechno to zachránil spoluautor Adam Silvera.


V knize se střídají pohledy obou hochů. Zatímco Arthur mě štval a věčně jsem u jeho částí protáčela oči, kapitoly s Benem jsem si velmi užívala. Ani jsem se nedivila, když jsem zpětně zjistila, že Benovy kapitoly psal právě Adam a Arthurovy Becky.

První polovina byla skvělá, hrozně mě bavilo, jak jeden druhého hledali po New Yorku a odhalovali čtenářům své životy. Druhá půlka, kdy už se našli a něco mezi nimi začalo, už byla slabší, hlavně teda kvůli Arthurovi, z kterého se vyklubala neuvěřitelně naivní, hloupá a otravná postava. Z ostatních postav jsem si oblíbila hlavně Dylana, Benova nejlepšího kamaráda, který mě prostě rozesmál úplně pokaždé.

Když už mluvím o smíchu, musím říct, že ten mě doprovázel skoro po celou dobu čtení. Jestli na knize něco fakt oceňuji, je to právě fakt, jak je vtipná. Dlouho jsem se u čtení tak nepobavila, ačkoliv šlo většinou spíš o hloupé poznámky a téměř trapné vtípky než nějaký inteligentní humor na úrovni. Já se ale i tak chichotala jak šestiletá děcka nad vtipy o Pepíčkovi.

Kromě Arthura a jeho chování se ale objevila i řada věcí, které se mi nelíbily, hlavně, jak jsem zmiňovala, v druhé polovině. Najednou jsem měla při čtení cukr až za ušima z té přeslazenosti, protáčela v oči sloup, protože fakt jako nevěřím, že za pár dní od seznámení může mezi dvěma lidmi vypuknout tak epická láska, jak se nám autoři snaží namluvit. O to víc mě ovšem potěšil konec, který - ačkoliv může mnohé frustrovat - byl realistický a přesto docela milý a šťastný zároveň, čímž si u mě autoři získali bonusové bodíky. A musím se přiznat, že mi skoro ukápla slzička.

Vcelku fakt nejde o žádný zázrak literatury, ale nic takového jsem ani nečekala. Fanoušci Becky Albertalli si rozhodně přijdou na své. Ale i pro ty ostatní příběh nabízí příjemný a oddechový zážitek, u kterého se budete uculovat a smát se. Typická YA romantika, nic víc, nic míň.

Arthur je beznadějný romantik a blázen do Broadwayských muzikálů. Věří, že velké věci vás mohou potkat na každém kroku a osudová láska jakbysmet. Když narazí během letních prázdnin v New Yorku na Bena, má pocit, že mu vesmír dává ... více

Komentáře (0)