Cože, Bože?
recenze
Ambasadov (2012)
/ Daxie L. Jesus
Říkat, že to o něčem bylo je převelice obtížné. Nuže, přece jenom se o to pokusím:
Máme ženu, je jakási immernautka, cetovatelka immerem, jak nám tvrdí zadní obálka knihy. Immer je cosi jako vesmír, ale vesmír to není. Co to je? Já nevím. Miéville nám nedal jedinou nápovědu. Tak dále. Ta žena, Avice se jmenuje, se právě vdala a na přání svého manžela se vydali zpět do jejího rodného města, Ambasadova, jehož popisu je uvedeno všech třista stránek. Ambasadov je velice zapeklitá směs pojmů a termínů, z nichž asi polovina neexistuje a autor je tam přidal jen kvůli epickému znění. Ve městě velkém jako Země žijí kromě lidí domorodci, nazývaní Hostitelé. Ti hovoří speciálním jazykem, kterému rozumí jen jistí vrcholní překladatelé Ambasadoři (Ambasadov=Ambasadoři...chápete?).
Tak tedy. Momentálně jsem vám vylíčil "děj", se kterým ani Bůh by nepohnul. Když už jsme u toho Boha, proč nezastavuje ty ubožáky ve vypisování těch zločinů proti lidskosti? Ale co? Zpět ke knize. Celá ta nuda a zkamenělé vypravování je považováno za jedno z Miévillových vrcholných děl. Popravdě, on nemá smysl pro literaturu. Všechno to mi zahání veškerý intuziasmus...to slovo už jsem opakoval nejméně tisíckrát v komentářích...a jak je známo, kniha, která si u čtenáře nedokáže vydobýt intuziasmus je špatná.
A nyní mé bodování. 5*-nudnost. 4*předvídatelnost. 3*-topornost. 2*-nebarvitost postav. 1*-trapnost vymyšlených termínů. 0*+některé termíny jsem si našel a zjistil, co znamenají, nyní musím uznat autorovu inteligenci. 1*+i přes všechno je to sci-fi, vrcholný žánr.
A aby toho nebylo málo (toho, co jsem vám tu vyblil), přidám i svůj komentář u profilu knihy:
Město městem, ale příběh jak z nádraždní Stanice. Jakoby mi mozek kousal Kraken, vždyť
se to sotva vleče a Pátrá po nějakým tom inteligentním úlovku zdravého rozumu. Vcelku je to
jen náhod termínů, které když slyšíte, je to pocit, jakoby vám Krysa žrala mozkovnu. Z té
zážitkové Jizvy si můžu vspomenout leda, že to nebylo úplně špatné, ale také ne úplně
dobré a jsem na Železobeton přesvědčenej, že to mohlo být i lepší, a když ne, tak ať mě
teda Zunlundunuje nějakej ten Tain v Railsea, že se z toho budu muset skrývat na
Ambasádě. Prolog, předehru i první část jsem proskočil poměrně rychle, zbytek je však už
jakž takž utrpení.
P.S.: Kdo si toho nevšiml, narážím tu na některé Miévillovy knihy, a to doslova.
Ambasadov
China Miéville
Ambasadov: město protikladů na samém okraji vesmíru. Avice je immernautka, cestovatelka immerem, mořem mezihvězdného prostoru a času mimo každodennost, která se nyní vrátila na svou rodnou planetu. Na Ariece lidé nejsou jediní zás... více
Jako při vší úctě k recenzi samotné, která tady poměrně kvalitativně vyčnívá, pominu-li samozřejmě odstavec s komentářem u knihy a nápovědě o hodnocení pro pitomce, musím říct, že napsat o Miévillovovi, že nemá cit pro literaturu, je prosté rouhání, milý Bože. Pochopil bych to leda v případě Jacka Lakea...
Ambasodov jsem ještě nečetl, ale dojem z této recenze jsem nabyl ten, že autor tohoto rádoby postulátu o přímé úměře tvrzení - nadšení = dobrá kniha, musí být buď strašně naivní anebo nerad při čtení přemýšlí. Osobně se přikláním k té druhé variantě. Jinak ale děkuji, protože mě to silně přimělo si knihu přečíst.
P.S. Slovo "intuziasmus" neexistuje. Božským zápalem starověkých Řeků jest onen prokletý "entuziasmus". Pokud se jedná o paralelu na neexistující slova v románu, tak jsem asi naladěn na jinou vlnu humoru.