Čtení, u kterého se budete třást zimou

recenze

Vražedný chlad (2014) / Babouš

Při čtení některých knih úplně cítíte zimu. Vylézá ze stránek a skrze prsty, kterými knihu držíte, se vám vetře pod oblečení a zamrazí vás až v srdci, vyvolá husí kůži. Stalo se mi to už u Sněhuláka od Nesba a u Terroru Dana Simmonse. Vražedný chlad od Louise Pennyové je další z nich.

Nepopisuje přitom vůbec kdovíjak extrémní podmínky – příběh se odehrává během Vánoc v jedné zasněžené vesničce ve francouzské Kanadě – ale autorka popisuje atmosféru a detaily tak přesně, že jsem si při čtení připadal, jako bych mrzl v závějích sněhu spolu s obyvateli Three Pines.

Příběh je klasická detektivka, která trochu připomíná Vraždy v Midsomeru: na Boží hod je během curlingového zápasu elektrickým proudem usmrcena CC de Poitiers, sobecká a povýšená mrcha, která se do vesnice přistěhovala teprve nedávno.

Svědků je mnoho, ale nikdo pořádně neviděl, jak k tomu došlo. Když případ přijede vyšetřit montrealský komisař Armand Gamache, vyloučí nehodu. Někdo z vesnice musí být vrah. Jenže motiv měli skoro všichni…

Oproti Zátiší mi Vražedný chlad přišel lepší. Částečně proto, že už jsem postavy znal a nepletly se mi, což se mi u prvního dílu zpočátku stávalo. Vyšetřovatel Armand Gamache mi přišel stejně sympatický jako v prvním díle.

Výtku bych ale přece jen měl – některé postavy mi přišly trochu šablonovité: je zde talentovaná malířka, která si nevěří, je zde básnířka se suchým smyslem pro humor a sklony k alkoholismu, dva gayové, kteří vlastní penzion a restauraci… Koneckonců i inspektor Gamache místy působí až příliš šarmantně a geniálně.

Nicméně pořád jde o výborně propracovanou detektivku, v níž jsem vraha neuhádl. Skutečně se mi totiž zdálo, že to mohl být kdokoliv. Knize ke cti slouží taky to, že není krvavá a zbytečně násilná, jako spousta jiných knih, které dnes leží na pultech knihkupectví. Na druhou stranu kdyby autorka upustila od některých zbytečných detailů a trochu akce a napětí tam přidala, ničemu by to neuškodilo.

Louise Pennyová získala cenu Agathy Christie za nejlepší detektivku roku a svým stylem legendární královnu krimi skutečně připomíná. Inspektor Gamache spíš než pomocí svalů a zbraní případ musí vyřešit logicky, za použití šedých buněk mozkových. Spisovatelka už podruhé ukázala, že právě tento tradiční styl jí sedne a umí ho napsat na jedničku.

Myslím, že Vražedný chlad nadchne především milovníky Agathy, fanoušky klasických detektivek a koneckonců i těch zmíněných Vražd v Midsommeru.

Doporučuji k přečtení. Ale nezapomeňte si ke knize uvařit horký čaj nebo se aspoň zabalit do deky, jinak se budete fakt třást zimou!

Ve Three Pines se zase vraždí. A dokonce o Vánocích. Tentokrát se obětí stala zlá, sobecká, panovačná CC de Poitiers, která si v malebné kanadské vísce koupila „prokletý dům“. Zdá se, že její smrti nelituje vůbec nikdo včetně nejb... více

Komentáře (0)