Čtvrté křídlo.

recenze

Čtvrté křídlo (2024) / bajub

Čtvrté křídlo, kniha, která v zahraničí a na mém instagramu způsobila naprostý poprask! A já to chápu. Obojí.

K tomu, proč se v zahraničí stala takovou senzací, se dostanu za chvíli, ale teda tolik reakcí na knihu jsem snad ještě nedostala - od pozvednutého obočí až po očekávání, jak si u mě kniha bude stát.

Proč jsem sáhla po Čtvrtém křídlu? Zaprvé jsem kolikrát až masochisticky zvědavá na tyhle megahity, zadruhé pracuju s puberťáky, tudíž potřebuji mít přehled o tom, co pro ně vychází. A ne, nesuďte mladé lidi, že čtou plytké příběhy - sama jsem zbožňovala Lanczovou a tyhle romantické fantasy, ale časem jsem se (snad) posunula dál.

A že je kolem Čtvrtého křídla obrovský rozruch? Je, ale já ho chápu, bavilo totiž i mě, starého cynika. Takhle, nebyla jsem z toho odvařená, jako kdybych byla cílovka, ale být mi o pár let míň, myslím, že si z toho sednu na zadek, a začnu ovažovat o tom, že si nutně musím pořídit draka (a možná i najít klon zdejšího badboy krasoně).

Předně, tohle není fantasy pro dospělé typu Tolkien, je to romantika jako blázen zabalená do fantasy hávu psaná YA jazykem. Navíc je plná klišé, nic moc nového tady neobjevíte, dokonce bych se nebála říct, že se autorka silně inspirovala Divergencí, Eragonem a takovými těmi neodolatelnými chlápky od S. J. Maas. Ale dala to všechno dohromady takovým způsobem, že to funguje. Dost dobře, řekla bych.
Je to čtivé, má to sympatické hlavní i vedlejší postavy, které jedou na vlně humoru a sarkasmu, násilí (zatím) bez nechutných detailů, sexuální scény v únosné míře (dokonce je tady penis penisem a žádným mečem, kopím ani jinou ničivou zbraní), no a chemie mezi hlavními hrdiny (o kterou tady jde především, že jo ) funguje. A aby ne, pan Žhavý je předpisový badboy, který vůbec není bad, má tělo jako bůh, břišní svaly v podstatě vytesané z kamene, ostře řezané čelisti, temné kadeře, které mu tu a tam neposlušně spadnou do obličeje, a pohled, z něhož se vám zježí chloupky na krku. A vládne velkou magickou mocí, tudíž je velmi obávaným jezdcem. Ovšem naše křehká (jak jinak) hlavní hrdinka se jen tak nezalekne a osedlá si nejednoho velikána (a to doslova). Joooo, vždyť vám to říkám, klišé na klišé .

Každopádně, i když k tomu mám z pohledu dospělé a životem ošlehané čtenářky bambilion výhod, mě to chytlo, byla jsem zase naivní šestnácka (no, dobře, občas se ozývalo mé cynické já a komentovalo dění způsobem sobě vlastním). Bylo to napínavé, akční, plné zvratů, ale poměrně předvídatelné, což vlastně nevadí, protože přesně takhle to cílovka chce (a cílovka v důchodu, teda já, taky).

---

Čtvrté křídlo Rebecca Yarros

Dvacetiletá Violet Sorrengailová měla nastoupit do kvadrantu písařů a strávit život mezi knihami. Její matka, nesmlouvavá velící generálka, jí však nařídí, aby se připojila ke stovkám kandidátů toužících dostat se mezi navarrskou ... více

---

Komentáře (1)

Přidat komentář

---