Upozornění: Recenze obsahuje malé množství spoilerů. Četba na vlastní nebezpečí.
Čtvrté křídlo je fenomén, který téměř doslova ovládl svět. Očekávanému překladu do češtiny předcházela opravdu masivní marketingová kampaň, Čtvrté křídlo bylo všude. Div na mě reklama nevyskočila také v lednici, odkud jsem si brala jogurt.
Přiznám se, že jsem neodolala a Čtvrté křídlo jsem si pořídila v předobjednávce. Všude na mě skákaly pozitivní ohlasy na tuto knihu, booktok doslova šílel, bookstagram na tom byl dost podobně. Začala jsem si říkat, kde je ten háček?
Od knihy, přestože byla „vyhypovaná“, jsem se pokoušela nemít žádné očekávání. Více méně jsem věděla, že by se mělo jednat o skvostné romantasy s draky, které boří žebříčky hodnocení a ukazuje nový směr, kudy se tento subžánr bude ubírat.
Se svým názorem budu v menšině, ale z knihy jsem opravdu rozčarovaná, zklamaná a mám pocit, že mi sežehla mozkové buňky.
Začnu tím pozitivním.
1) Vymazlená, nádherná obálka s ořízkou? Čtvrté křídlo bylo ozdobou mé knihovny, než jsem knihu začala číst.
2) Draci.
Tairn a Andarna od chvíle, kdy se objevili zhruba kolem strany 200, táhli celou knihu. Byli vtipní, sarkastičtí, milé zpestření jinak odpadní knihy. Za tyhle dva dávám knize jednu hvězdičku, neboť jsem si je opravdu oblíbila.
Tohle jsou asi jediná pozitiva, která jsem byla schopna na knize najít.
Nyní přejdeme k negativům.
Knihu jsem chtěla v průběhu čtení několikrát vyhodit z okna, protože to, co se tam dělo, postrádalo absolutní logiku. Naposledy jsem byla takto rozčarovaná ze Dvorů od Sarah J. Maas.
1.) Samotný svět.
Na Kontinentu, kde se celý děj odehrává, se nachází dva státy. Navarra (v textu často i jako Navara, snad jen chyba překladu) a Poromiel. Odlehlé Pustiny, odkud pocházejí bájní veninové a wyverny, byly tak z 95% ponechány stranou.
Navarra i Poromiel jsou ve válce. Navarru chrání ochranný štít a především jezdci na dracích. Poromiel má své letce na gryfech, což mi přišlo nesmírně zajímavé.
V Den branné povinnosti otevírá válečná akademie Basgiath každoročně své brány a rekrutuje lidi z řad dvacetiletých do čtyř kvadrantů – pěchota, léčitelé, písaři a jezdci. Pochopitelně největší prestiž má kvadrant jezdců, přestože má největší úmrtnost.
A zde nastává kámen úrazu. Samozřejmě, nemohou přece nechat každého, aby jim létal na drakovi, proto se snaží vyřadit slabší kusy.
Jenomže proč se každoročně připravuje stát ve válečném ohrožení o několik stovek zdravých lidí tím, že budoucí kadety nechávají přelézt po pofiderní lávce jako „zkoušku, jestli se vůbec udrží na dračím hřbetu“, následně mají přežít Gauntlet (doteď nechápu, jak to má vlastně vypadat), Válečné hry a korunu tomu nasazuje fakt, že se studenti kvadrantu jezdců beztrestně vraždí mezi sebou.
Proč ty slabší kusy nepřevelí k jinému kvadrantu, kupříkladu k pěchotě, která má vesměs v tomhle světě věčné prázdniny. Navíc, jak mají po vystudování školy ti, kteří přežili, společně bok po boku bojovat, když jediné, co jim škola předala, je vzájemná rivalita, nenávist a nedůvěra?
Učitelé navíc na této akademii jsou spíše jen na ozdobu a jejich autorita je nulová. Výuka probíhá taky velmi pofiderním stylem, při teoretických hodinách učitelé jen položí otázku, na odpověď a vysvětlení si musí přijít student sám, fyzický výcvik probíhá ve stylu: „Tak se do sebe pusťte na žíněnce, a tím se naučíte bojovat!“
2.) Hlavní hrdinka
Violet, kterou jsem asi po padesáti stránkách překřtila na Kňouru, je nám popsána jako křehká, slabá, malá, lámavá, maličká, nejmenší, drobná a tak dále. Je očividná outsiderka, která trpí nějakou nemocí, při které se jí pořád lámou kosti a klouby vyskakují z jamek, proto jsem byla celkem zvědavá, jak někdo takový zvládne přežít válečnou akademii, když se celý život připravovala na kariéru písařky.
Naštěstí Kňoura ukazuje, že umí bojovat s dýkami (jak k tomuto umění přišla, není známo, asi se bála, že ji nějaká kniha kousne), vyzná se v jedech a k tomu je vysoce inteligentní. Proto nějak zvládá proplouvat studiem, přestože je teda straaašně křehká a maličká.
Většinu knihy jen Kňoura kňourá, jak je teda hrozně křehká, ale jakmile jí někdo řekne, že je křehká, naježí se a prská kolem sebe, že ona rozhodně není tak křehká, jak si myslí.
Samozřejmě, že získala dva draky a jednu z nejlepších magií, ale to bylo tak předvídatelné, že mi ani nepřijde nutné se o tom nějak extra zmiňovat.
Velice oceňuji, že přestože je Violet křehká jako porcelánová panenka, při erotických scénách se z ní stává sexuální mašina, která je dokonalá zpevněná, i když s ní Xaden tříská o skříň, a ještě mu vykládá: „Jsem v pohodě. Mně jen tak nezlomíš!“
Upřímně pak příliš nerozumím tomu propojení mezi Violet, Xadenem, Tairnem, Sgaeyl a Andarnou. Jistě, draci Tairn a Sgaeyl jsou druh a družka, tam to propojení dává smysl. Draci jsou pak napojeni na své jezdce, to také dává logiku. Jenomže pak se nám na sebe napojili Kňoura a Xaden, kde je velmi zajímavé, že přestože jsou na sebe teda napojeni nějak napojeni, Xaden neslyší myšlenky Andarny, která je napojená na Violet, tudíž logicky, jestliže je teda Xaden napojený na Violet, měl také slyšet Andarnu, jestliže slyší i Tairna, přestože ho vlastně slyší přes Sgaeyl…jo, zamotané, viďte?
Slyšela jsem navíc takové zvěsti, že Violet je vlastně jen vykradenou Mare z Rudé královny a má nápadně podobný příběh s Beatricí z Divergence… nejspíše si obě knihy přečtu, abych si udělala obrázek.
3.) Vedlejší postavy
Tento odstavec by tu ani vlastně nemusel být, neboť vedlejší postavy jsou vlastně jen ploché, prázdné figurky bez osobnosti a se jménem.
Máme třeba tu nejlepší kamarádku Rhiannon, u které jsem celou knihu doufala, že třeba bodne Violet do zad, abychom měli alespoň nějakou zápletku, jinak jsem úplně asi nepochopila její roli.
Ridoc měl být vtipálkem skupiny. Viděla jsem na zahraničním booktocích, jak oslavují jeho vtipnou povahu, ale buď jsem bez humoru anebo ta postava vtipná vlastně vůbec nebyla.
Možná si ještě pamatuju Imogen, na kterou Kňoura žárlila kvůli Xadenovi, a měla představovat takovou tu drsnou, silnou holku. A chudáka Liama, který nejspíše po projevení osobnosti, musel z kola ven. Jinak si jeho smrt neumím vysvětlit.
4.) Dain Aetos a Xaden Riorson
Dain a Xaden jsou články milostného V, který se v příběhu objevuje. Nebo…asi to mělo být milostné V, ale vlastně od snad strany 20 jsme všichni věděli, že Violet skončí s Xadenem a Dain je tam prostě navíc, aby tam teda nějaká ta milostná zápletka byla.
Pokaždé, když promluvil, měla jsem chuť mu vrazit koleno do zubů. O to víc mě to štvalo, neboť mi bylo jasné, že Dain vznikl jen proto, abychom viděli Xadenovu úžasnost v porovnání s ním. A k tomu je to prašivý zrádce naší milované hlavní hrdinky, tfuj. Osobně mi přišlo, že se k sobě s Violet výborně hodili. Oba byly neskutečně protivné a otravné postavy.
Enemies to lovers linka byla jednou z nejhorších, jakou jsem kdy viděla. Navíc tím, že jsme už od počátku věděli, s kým Violet bude sdílet lože, byla hrozně předvídatelná. Chemie mezi postavami z mé strany prostě nebyla, k tomu Xaden teda prý Violet miloval už od prvního setkání. Sladké.
Samotný Xaden mi většinu knihy nevadil, než jsme dostali kapitolu z jeho pohledu. Chlape, je ti dvacet tři, nechovej se jako simpující pubertální dítě! Navíc je to vlastně jen Rhysand na drakovi, který má jizvy. Nic extra originálního.
5.) Jack Barlowe
Nechápu význam této postavy. Je zlý, protože…je zlý. Jde od prvního okamžiku po krku Violet prostě jen tak. Sice to snaží skrýt za: „Přece odstraňuji slabé kusy!“ ale ten chlap je prostě magor, který by měl sedět v nějakém blázinci.
Závěrem snad chci jen dodat, že jsem opravdu extrémně zklamaná. Očekávala jsem nadupaný fantasy příběh s kvalitní milostnou zápletkou, dostala jsem mišmaš různých nejen fantasy knih s plochými postavami.
Myslím si, že kdyby možná byla kniha napsána z pohledu třetí osoby a byla alespoň o sto stran kratší, výrazně by jí to pomohlo. Knihu pošlu dál, snad někomu udělá radost.
1*/5*
Čtvrté křídlo
Rebecca Yarros
Dvacetiletá Violet Sorrengailová měla nastoupit do kvadrantu písařů a strávit život mezi knihami. Její matka, nesmlouvavá velící generálka, jí však nařídí, aby se připojila ke stovkám kandidátů toužících dostat se mezi navarrskou ... více