Čtyři ženy Ernesta Hemingwaye

recenze

Paní Hemingwayová (2014) / MartinaF

Hadley, Fife, Martha a Mary. Čtyři ženy rozdílné jak oheň a voda. Přesto je však spojuje jeden muž - Ernest Hemingway. Všichni známe Ernesta Hemingwaye jako úspěšného spisovatele, nositele Nobelovy ceny za literaturu. Ale jaké byly jeho manželky? Odkud pocházely, co je bavilo, co je trápilo?

Tento životopisný román vypovídá o každé z nich. Hadley - první manželka s představou, že Ernest bude navždy její, přesto smířená se svou ztrátou; Fife - živel, takové rozjařené ptáče; Martha - válečná korespondentka a s Ernestem je pojila právě láska ke psaní; Mary - poslední životní láska, poslední přístav v rozbouřeném moři


Ernesta Hemingwaye určitě představovat nemusím - byl nejen úspěšný spisovatel, ale také úspěšný sběratel manželek. Byl čtyřikrát ženatý a i když mu všechna manželství nevyšla, tak žádný krach ho neodradil od toho, aby se znovu neoženil.

Antibes, 1926 - S Hadley Richardsonovou se Ernest Hemingway seznámil v Chicagu v roce 1921, o pět let později jeho manželství ztroskotalo. Hadley byla první a ke konci manželství stále žila v naději, že ji Ernest neopustí. Její osobnost však nebyla taková, která by Ernesta k ní připoutala. Byla příliš romantická a tak trochu i naivní.

Key West, 1938 - Pauline Fife Pfeifferová je takové bláznivé stvoření, je mladinká, na první pohled dáma z lepší společnosti. Jejich svatba byla v roce 1928 a manželé se odstěhovali na Key West, kde také jejich manželství skončilo o deset let později. Fife se hodně změnila - na Key Westu se cítila osamocená, jedinou přítelkyní jí byla právě Hadley. I ona má podezření, že Hemingway zatoužil po jiné ženě a její podezření se ukázalo jako pravdivé a tím se dostává do stejné pozice jako jeho první žena.

Paříž, 1944 - Martha Gellhornová je válečná korespondentka a Ernest byl její hrdina, kterého si nakonec vzala. Přestěhovali se také na Key West, ale i ona, stejně jako Fife, se tam nudí, má ráda válečnou vřavu, boj, dobrodružství. A možná právě tohle bylo jediné, co je s Ernestem spojovalo, přesto to Ernestovi nestačilo.

Ketchum, Idaho 1961 - Mary Welshová je také novinářka. Jako jediná ze tří Ernestových žen byla vdaná, ale to Ernestovi nevadilo a brzy po rozvodu s Marthou si ji vzal. Mary opustila všechno jen proto, aby se vydala na dráhu, kde selhaly všechny jeho manželky. Stála mu po boku nejdéle, sdílela s ním zálibu v rybolovu, podporovala ho ve psaní. Nakonec ji stejně opustil kvůli poslední ženě - smrti.

Příběh se velmi dobře četl, autorka má příjemný styl psaní. Každý příběh se odehrává na jiném místě a pokaždé v době, kdy Ernest opouští současnou manželku pro druhou. Všechny ženy tak vzpomínají na svůj život se slavným spisovatelem, vrací se v čase zpět do doby, kdy se seznámili a kdy byli šťastní.

Můžeme také sledovat proměnu Ernesta Hemingwaye od bezstarostného mladíka až po muže, který trpěl depresemi, tvůrčí krizí, měl problémy s alkoholem a vůči svým ženám byl hrubý. Musely s ním mít velkou trpělivost.

Co se mi ale nelíbilo, bylo vtipkování na karnevalovém večírku ohledně Hitlera a přirovnání Čechů ke zlodějům, ale když se zamyslím, že se zmiňovaná scéna odehrávala v roce 1938 a ještě v Americe a nějaké povědomí o hrozbě války nebylo, mohli si tehdy takové vtipkování dovolit.

Příběh je pouhou fantazií, který vznikl na základě reálných dopisů a telegramů, avšak čte se jedním dechem. Knihu vřele doporučuji přečíst všem, kdo má rád životopisné romány, které jsou poutavě psané.

A ačkoliv krátké pochvalné zahraniční recenze knih zásadně nečtu, protože vím, že se vybírají jen ty nejlepší, tentokrát však musím se všemi souhlasit a stoupnout si do řady k těm, kterým se kniha opravdu líbila.

Vášně, lásky, nevěry, rozchody... čtyři osudové ženy jednoho slavného muže Čtyři ženy, čtyři manželky Ernesta Hemingwaye: Hadley, Pauline zvaná Fife, Martha a Mary. Žhavé Antibes, bohémská Paříž, Londýn, Amerika, Kuba... všu... více

Komentáře (0)