Další příběh z pera Jany Pončarové a opět velmi atraktivní téma

recenze

Herečka: Múza první republiky (2022) / ELIKALLY

Příběh prvorepublikové herecké hvězdy Jarky Horákové viděno očima její herecké kolegyně, posléze autorky divadelní hry o jejím životě. Herecký i osobní život hlavní hrdinky byl krásný, bohužel krátký, zhatila jej vážná choroba ve věku 23 let.
Jarmila vyrostla v dobře situované a láskyplné rodině, která její vášeň pro divadlo podporovala. Byť měla maminka asi představu o životě své dcery podstatně konzervativnější a viděla ji vdanou se spoustou dětí jako její starší sestru, nakonec se přání mladé Jarky podvolila a dovolila ji jít si za svým hereckým snem.
Jarka měla štěstí i v tom, že si rodiče mohli dovolit poslat ji na výběrové školy, které její talent naplno rozvinuly.
Seznámení s členy Děvětsilu i spousta jejích nešťastných lásek z ní vytvořili hvězdu, která v našich hereckých dějinách ovšem trochu zapadla, pravděpodobně díky jejímu předčasnému skonu.
V pasážích vypravěčky a její původně herecké kolegyně, která se za protektorátu rozhodla napsat o Jarce divadelní hru, se v náznacích dozvídáme také o nešťastném osudu jejího vlastního života, jehož start byl poznamenám podstatně složitějším startem.
Kniha mě svým vyprávěním vtáhla do děje, dohledávála jsem si různě informace o obou ženách, včetně dobových fotografií.
Jana Pončarová v tomto odvedla skvělou práci a dnešním čtenářům představila významné osobnosti české kultury, na které se možná trochu neprávem tak trochu pozapomnělo.

Některé životní role si nevybíráme. První světová válka skončila a duch divokých 20. let posedl srdce všech svobodomyslných umělců. Patřila mezi ně i herečka Jarmila Horáková. Navenek působila sebevědomě, uvnitř však skrývala n... více

Komentáře (0)