Začátek vypadal slibně. Celý ten nápad mě zaujal, postava Kellana se mi moc líbila. No a pak přišel šok. To byla jedna chvíle, kdy jsem u Darling Venom pocítila nějaké emoce (moc jich nebylo). Nutno zmínit, že po celou dobu čtení zůstal Kellan mou nejoblíbenější postavou.
Posouváme se tedy dopředu a sledujeme příběh Charlotte. Podle mě neměla vůbec žádnou osobnost, nebavila mě, místy štvala a kdybyste se mě zeptali, jaká je, nevěděla bych vlastně vůbec, co říct.
Za postavu Tatea musím dát palec nahoru, jeho osobnost se mi naopak moc líbila, i když byl místy otravný a choval se jako idiot. Jeho postava měla krásný vývoj, bavila mě, svými připomínky mě občas přiměla i k úsměvu. Taky musím zmínit i starší sestru Charlie - Leah. Ukradla si celou mou pozornost a dala bych vše za to, aby autorka napsala další díl a aby byl právě o ní. Jediná scéna, u které mi v podstatě ukápla slza, byla mezi ní a Jonahem.
Vztahu mezi Tatem a Charlie jsem bohužel vůbec nerozuměla. Proč spolu vlastně byli? Tuhle otázku jsem si pokládala pořád dokola a ani teď po dočtení na ni nemám odpověď. Neviděla jsem logiku v tom, co mezi nimi bylo. A ta scéna na křesle? To snad ne.
Délka knihy - proč. Proč to muselo být tak neuvěřitelně natahované? Táhlo se to, reálně jsem to četla jen pár dní, ale připadalo mi to jako věčnost. Mohlo se to zkrátit klidně tak o sto stran. Strašně hodně hluchých míst, kdy už jsem fakt prosila, aby se něco stalo a abychom se pohnuli z místa.
Abych jen nebrblala, musím říct, že autorka píše nádherně. Krásně si hraje se slovy - ale to na udržení mé pozornosti kolikrát opravdu nestačilo. Bohužel, za mě velké zklamání. A to jsem opravdu věřila, že se mi to bude líbit, protože takové tragické příběhy si vychutnávám.
Darling Venom Parker S. Huntington
Na Valentína som nemala byť na tej streche. Nemal tam byť ani Kellan Marchetti, školský čudák. Stretli sme sa na pokraji konca svojich životov. Roztrhané nitky našich tragédií sa nejakým spôsobom zamotali a zviazali do nepravdepod... více