Dcera

recenze

Od doby, kdy byla soutěžící v Selekci královna America uplynulo už dvacet let a nyní se na svou Selekci chystá následnice trůnu, princezna Eadlyn - ovšem rozhodně se na ni netěší. Dělá tak jen z toho důvodu, aby uklidnila obyvatelstvo, které i přes zrušení kastovního systému není spokojené. Eadlyn je rozhodnutá dát Selekci tři měsíce, ale rozhodně si zde neplánuje najít budoucího manžela. Ovšem po čase zjišťuje, že se stalo přesně to, co nechtěla - na mladících účastnících se Selekce jí začalo záležet, a tak tato soutěž nakonec možná skončí úplně jinak, než Eadlyn čekala. Ovšem Eadlyn taky brzy přichází na to, že ani Selekce nedokázala protestující obyvatelstvo úplně uklidnit, a že možná mají konkrétní problém - problém se samotnou Eadlyn.

Na Dceru jsem se opravdu moc těšila, a to z více důvodů - rozhodně mě zajímalo, jak se za těch let změnilo celé království, život Maxona a Americy a všech jejich přátel a samozřejmě taky jejich děti. A vzhledem k tomu, že v Eadlyně Selekci si vybírá dívka mezi muži, těšila jsem se o to víc, protože pro mě jakožto pro holku je taková Selekce přece jen o něco záživnější. A přestože jsem lovestory Maxona a Americy nejspíš nic nepřekoná (ačkoliv nikdy neříkej nikdy, pořád je tu druhý díl), nakonec jsem si Dceru užila úplně stejně jako původní trilogii.



Nemůžu se nezmínit právě o dětech královského páru, na které jsem se opravdu moc těšila. O Eadlyn se ještě rozepíšu, ale naprosto jsem si zamilovala její o sedm minut mladší dvojče Ahrena. Přesně takového bratra bych si přála. A jsem si jistá, že by z něj byl taky skvělý král, ačkoliv je možná dobře, že jím není. Nicméně Ahren je prostě úžasný, svou sestru chrání za každou cenu a navíc je neskutečně zamilovaný do francouzské princezny, což je prostě roztomilé sledovat. A jejich dva mladší bratři, Kaden a Osten, sice neměli až tolik prostoru, přece jen kniha není primárně o nich, ale mám o nich dost jasnou představu. Kaden je neskutečně inteligentní a opravdu dovede překvapit svými nápady a já jen doufám, že pro toto své nadání bude mít v budoucnu využití. A Osten je prostě pořád ještě dítě, které se vyžívá v lumpárnách, ale stejně jako jeho sourozenci udělá vše pro to, aby je ochránil. No, už tihle tři hoši mě prostě dostali a to ještě nemluvím o těch, kolem kterých se celá kniha točí.

S Eadlyn mám takový zvláštní vztah. Asi nemůžu říct, že by mi byla kdovíjak sympatická. Rozhodně to není druhá America, ačkoli po své matce zdědila její tvrdohlavost. Nemůžu si pomoct, ale Eadlyn mi přijde občas trochu sobecká a někdy docela chladnokrevná, nad některými jejími činy jsem jen kroutila hlavou. Mám ale pocit, že si tohle všechno ani moc neuvědomuje. Zároveň má ale taky strach se lidem otevřít a nechat do svého srdce vstoupit někoho nového. Ale rozhodně si nemyslím, že by snad byla nějak úmyslně zlá, protože svou rodinu miluje nadevše a ačkoliv její chování občas není úplně na jedničku, vždycky dokáže projevit i její dobrou stránku. Takže já budu doufat, že celá Selekce ji snad trochu změní a v něčem jí pomůže.

No a konečně se dostávám k samotným mladíkům účastnících se Selekce. Musím říct, že pár z nich se chová opravdu jako pitomečci a nejradši bych jim jednu vlepila. Je tu ale hrstka hochů, kteří mě naprosto totálně dostali a já opravdu nevím, jak bych se na Eadlyně místě rozhodla. Tak třeba Henri, který chudák neumí anglicky, ale hravě to vynahrazuje svou laskavostí a roztomilostí a já bych se kvůli němu klidně naučila finsky. Dokonce i jeho tlumočník Erik je velký sympaťák a přestože se Selekce neúčastní, myslím, že to s ním nebude jen tak. Pak se mi vybavuje Fox, který mě dostal svým nelehkým životním příběhem a neuvěřitelně hezkým chováním. No a nakonec musím zmínit taky Kilea, který zná Eadlyn od narození, protože je synem Marlee a z účasti v Selekci vůbec neměl radost. To se časem ale možná změnilo a já nechápu, že se za ta léta v paláci on a Eadlyn spíš nesnášeli než cokoliv jiného, protože já si teda stojím za tím, že tenhle kluk je úžasný. A navíc taky chytrý, což je vždycky plus.

Stejně jako v původní trilogii, i tady kromě samotné Selekce vidíme i situaci v království, což je něco, co dalo vlastně podnět pro její pořádání. Před dvaceti lety se řešil problém kast a rebelů a teď, když kasty nejsou se zase řeší problém životu bez kast. Je to stejné, jak všude jinde - lidé prostě nejsou nikdy spokojení. A víc než koho jiného je mi líto Maxona, který se opravdu snažil a snaží vytvořit pro svůj lid co nejlepší podmínky k životu a přesto se mu nedostává úplného vděku. Už proto doufám, že se tento problém nějak vyřeší. A na druhý díl se neskutečně těším - samozřejmě mě zajímá, s kým Eadlyn nakonec skončí, ale Dcera měla trochu děsivý konec a jsem zvědavá, jakým způsobem Koruna naváže.

4. díl bestsellerové Selekce slibuje ještě více romantiky a napětí! Princezna Eadlyn od malička stále dokola poslouchala vyprávění o tom, jak se potkali její rodiče. Ona ovšem ani náhodou netouží opakovat jejich romantický příb... více

Komentáře (0)