Dej mi své jméno

recenze

Sedmnáctiletý Elio se zamiluje do o pár let staršího Olivera, studenta, kterého pozval Eliův otec, aby strávil prázdniny v jejich vile na italské Riviéře. Dospívající Elio zažije nečekané vzplanutí, které je tak silné, že si ho zpočátku ani nepřipouští. Elio se stane Oliverem doslova posedlý a trápí ho Oliverova lhostejnost. Ani jeden z nich si nechtějí připustit, že cítí něco k tomu druhému. Nakonec jejich láska trvá sice krátce, ale za to intenzivně a poznamená je na celý život.

Knihu Dej mi své jméno napsal André Aciman již v roce 2007, ale českého překladu se kniha dočkala až letos. V roce 2017 byla kniha zfilmována a snímek získal několik cen včetně Oscara.

André Aciman je americký autor egyptského původu. Narodil se a vyrůstal v Alexandrii. Autor má po svých rodičích italské a turecké kořeny, v rodině se hovořilo hned několika jazyky. Jeho rodina kvůli židovskému původu nezískala egyptské občanství a v roce 1965 musela Egypt opustit. V Římě získali italské občanství, ale v roce 1968 se přestěhovali do New Yorku. Aciman v USA vystudoval anglický jazyk a literaturu. Už v roce 1994 vydal svoji první knihu, biografii Out of Egypt, za kterou obdržel cenu Whiting Award. Prozatím největší uznání mu ovšem vynesl román Dej mi své jméno, za který získal cenu Lambda Literary Award v kategorii Gay Fiction.

Dej mi své jméno je romantický příběh odehrávající se v 80. letech na italské Riviéře, kam Eliův otec každoročně pozve jednoho studenta z ciziny, aby zde strávil prázdniny. Toho léta přijede o sedm let starší Oliver, do něhož se Elio zamiluje. Elio teprve dospívá a byť má zkušenosti i s dívkami, nečeká, že se tak hluboce zamiluje právě do Olivera. Eliova láska se brzy stává spíše posedlostí a fyzická přitažlivost je tak silná, že Elio skoro blázní. Postupně mezi nimi vzniká přátelství, které přeroste v hlubší cit.

Vypravěčem knihy je právě Elio, dospívající kluk, který miluje hudbu, hraje na klavír a jeho oblíbenou činností je přepis slavných hudebních děl. Kniha se z velké části skládá z Eliových vnitřních monologů, u kterých kolikrát není jasné, zda jsou skutečné či se jedná pouze o Eliovy představy. Oliverovi je dvacet čtyři, studuje a zároveň pracuje na své knize. Oliver je mnohem zkušenější a působí mnohem dospěleji, než Elio, jehož láska k Oliverovi se stane brzy posedlostí. V knize vystupují i další postavy, ale spíše jen okrajově.

Tento LGBT román vypráví o hlubokém přátelství mezi dospívajícím chlapcem a mužem, které postupně přeroste v lásku. Ani jeden zpočátku netuší, jestli ten druhý cítí totéž a tak předstírají lhostejnost. Elio se tím užírá, neví, jak si u Olivera stojí a nemá odvahu mu přiznat své city. Oba jsou dost nesmělí a já jsem byla v první polovině celkem napnutá, kdy u nich dojde k fyzickému sblížení. Děj totiž plyne velmi velmi zlehka, až můžete nabýt dojmu, že se spíše vleče. Způsobují to právě dlouhé monology hlavního hrdiny.

Příběh je rozdělen na čtyři části, dělení na klasické kapitoly v knize nenajdete. Tohle mi na knize trochu vadilo, protože jsem měla často pocit, že odcházím od rozečtené pasáže - ne vždy jsem měla tolik času, abych přečetla celou jednu část. První polovina se občas táhla, druhou polovinu jsem naopak přečetla jedním dechem. Upřímně - vůbec jsem nečekala, že mě zrovna tato kniha tolik zasáhne. LGBT literaturu vůbec nevyhledávám, tato byla teprve mou druhou čtenářskou zkušeností.

Sexuální scény jsou naturalistické a některé doslova obscénní. Tam řadím například scénu s broskví (kdo četl, jistě ví). Při takových scénách mě vždycky napadá, kde asi autor čerpal zkušenosti, jestli jsou jeho vlastní či jde o pouhé výplody fantazie.

Celkově však knihu hodnotím kladně. Bylo to zase něco jiného, než na co jsem zvyklá a dá se říct, že jsem tu lásku prožila s nimi. Příběh je plný emocí a mnohým z vás zlomí srdce.

Knihu doporučuji všem romantickým duším a fanouškům LGBT literatury. Dej mi své jméno je ideálním čtením na dovolenou.

Příběh nečekané a silné lásky mezi dospívajícím Eliem a o pár let starším Oliverem, odehrávající se ve vile na jednom útesu italské Riviéry. Ani jeden z nich není na následky vzájemné přitažlivosti připraven, oba proto nejdřív pře... více

Komentáře (0)