Den, kdy se zatočilo nebe

recenze

Konec června roku 2021 bude v historii naší země navždy zapsán jako příšerné poprvé. Poprvé v novodobých dějinách, kdy několik obcí zpustošilo tornádo. Druhý den po přírodní katastrofě přinášela zpravodajská média po celé republice i za hranicemi příšerné záběry ulic plných sutin, domů v troskách a zoufalých lidí.

Zároveň ukázal neskutečnou vlnu solidarity nejen mezi lidmi přímo na místě, ale hlavně celého národa. I když později událost provázelo i mnoho smutných příběhů, kdy se podvodníci přiživili na lidském zoufalství nebo někteří velikáši zapomněli na své mediální sliby, to dobré stále převažuje i při pohledu zpět.

Ovšem následky ničivého tornáda už nikdy nebude možné vymazat.

Na základě tohoto vznikly publikace mapující katastrofu a osudy jí postižené. Jedna z nich je právě ...a pak bylo ticho. Kniha atypického formátu obsahující fotografie z místa katastrofy, ale hlavně vyprávění postižených rodin. Několik novinářů udělalo s odstupem roku rozhovory s několika lidmi, kteří byli přímo na místě a tornádo jim doslova prolétlo za dveřmi. A také si ve většině vzalo i dům patřící ke dveřím.

Své vzpomínky přibližují senioři žijící v obcích celý život, rodiče malých i větších dětí, lidé ve středním věku podnikající na místě i úředníci pracující pro obecní samosprávy. Vzorek vyložených vzpomínek je nesmírně pestrý a zachycuje katastrofu ze všech možných úhlů pohledu. Zničené rodinné firmy, šok z naprosté devastace, kdy majetek budovaný po generace nebo právě dostavěný dům ulétl šokovaným obyvatelům přímo nad hlavami. Popisy hrůzy, beznaděje. Překvapivě však většinu vyprávění provází radost. Jejich milovaní přežili.

Většinou. Tornádo způsobilo úmrtí šesti osob včetně těhotné ženy. Rodina jedné z obětí vypráví o šoku ze smrti milovaného tatínka. Několik zpovídaných rodičů zjistilo, že jejich děti jsou zraněné. V knize je i silně medializovaný příběh dospívající Silvy. Cestovala domů autobusem, který tornádo odhodilo do polí. Její maminka popisuje emotivní chvíle, kdy dceru hledala na už neexistujících místech a pátrala vůbec po autobusu. Nikdo o žádném nevěděl. I z vyprávění po uplynulém roce je cítit hrůza a beznaděj rodiče zoufale hledajícího své dítě. Silva poté doplňuje svůj pohled z pozice těžce zraněné.

Příběh za příběhem se skládá mozaika prožitého utrpení i následného zoufalství, když tornádo pominulo. Lidé vycházejí z různých koutů poničených nemovitostí a rozjíždí se další kolo neuvěřitelna.

Svět jaký znali a byl jim po léta domovem a jistotou přestal existovat. A není čas na strnulost. Musí okamžitě začít jednat, protože kromě nadávek se začíná ulicemi ozývat i sténání raněných. A oni neví, co je s jejich blízkými, kteří žijí a druhé straně obce. Protože infrastruktura přestává existovat.

Vzpomínky se posouvají dál, na úžas z příjezdu masivní pomoci, na nutnost jednat, na řešení tisíce věcí, jaké ještě v takové podobě a měřítku nikdo nikdy neřešil. Každý příběh je unikátní ukázkou síly i naděje. Zároveň však nelze opomíjet osobní tragédii a i výčitky směřované k sobě. Šlo něco udělat lépe?

Vyprávění uzavírá obsáhlý rozhovor s odborníkem ve věci lidské psychiky a následků přírodních katastrof. Z vlastní praxe a výzkumu po povodních v roce 2002 přibližuje psycholog Tomáš Kohoutek situaci v hlavách lidí nejen přímo po prožité katastrofě, ale také s ubíhajícím časem, kdy odpadá adrenalin a lidé mají více času přemýšlet nad aktuální situací nebo vlastní perspektivou. Jeho slova jsou důležitá, ale nejsou v ničem komfortní. Jeho praxe ovšem ukazuje, co není možné přehlížet a kam je nutné se zaměřit.

Kniha je smutným čtením, ovšem důstojným k události, která vzala několika lidem život a tisícům domovy i stálou jistotu bezpečí. Pokud ovšem hledáte něco jako kroniku události s mnoha dokumentárními fotografiemi, tak budete zklamaní. Titul se soustředí hlavně na jednotlivé příběhy a i když fotografie samozřejmě obsahuje, jsou spíše ilustrační. Přesný popis nebo více záběrů z místa katastrofy se do knihy ani nehodí. Snímky mají za úkol přiblížit atmosféru devastace, nikoliv mapovat přesně její cestu.

Pokud tedy vyhledáváte příběhy, nevadí vám si u nich zaslzet a chcete se ponořit do pocitů několika obyčejných lidí, kteří během několika minut přišli o všechno a neváhali se podělit o své vzpomínky, je kniha tím pravým pro vás. Od události uplynul zatím jen krátký čas a všechny škody ještě nebyly odstraněny. Kromě jizev v krajině zůstaly i jizvy v duších tisíců lidí.

Čas některé jizvy zahladí a mnohé vzpomínky se ztratí. Ovšem kniha jako je tato bude vyprávění o tragédii jednoho červnového večera udržovat nadále. Aby se nezapomnělo.

Co zlého se stalo a jak dobří dokážeme být.

Obyvatelé Moravské Nové Vsi prožili totéž – strach, překvapení, úzkost. Ale také poznali sílu komunity, obrovskou pomoc dobrovolníků a sousedskou pospolitost. „Tornádo vzalo ve vsi ploty, ale zbořilo i ploty v našich hlavách,“ líč... více

Komentáře (0)