Deník Věrky Kohnové je podle skutečných událostí. Kniha mě dostala o to víc, kolik v ní bylo fotek, zápisků, článků z novin. Žádná fikce, ale skutečná živá bytost, která má i svou pamětní desku v Plzni. Těch lidí bylo tisíce a nejde napsat o všech. Ale u mě je jedno kolik takových knih přečtu, pokaždé mě velmi zasáhnou. A je potřeba nezapomínat, ani na jedinou osobu, která si tím peklem musela projít.
Styl psaní autorky už znám z jiných knih a moc se mi líbí. Kniha je krásně rozdělená do jednotlivých částí po roce, kdy už se stahovali mračna nad Evropou. Část knihy jsou přesné opisy z deníku, fotky vyfocených stránek, fotky spolužáků, kamarádek, učitelů. Nejvíce mne asi mrazilo z těch novinových článků, z té klamné propagandy a z toho jak dokázali obyčejné lidi přesvědčit, že odklidili špínu, která brala českým lidem potraviny a netřeba je litovat za to, že byli eskortovaný do Terezína a později do dalších táborů.
Některá místa jsou fakta z matriky nebo muzea z Prahy. Tím knihu dokonale doplní. Čte se dobře, ale je to těžké čtení. Místy mi zase bylo fyzicky špatně. Čtenáři, kteří toto téma vyhledávají budou spokojení. Předávejme příběh dál, z generace na generaci a NEZAPOMÍNEJME!!!
Musím si teď dát na chvíli od války oddech. Načerpat sílu a optimismus z oddechových knih. Původně jsem měla v plánu krimi, ale nejspíš sáhnu po romantice.
Deník Věrky Kohnové: Jak ráda bych tak zůstala Jiří Sankot
Skutečný příběh české Anne Frankové a jejího deníku. Kohnovi v lednu roku 1942 nastoupili do transportu na plzeňském nádraží a už se nevrátili. Do jejich bytu se nastěhovali jiní nájemníci, jejich věci se postupně poztrácely. ... více