Dlouhé stíny

recenze

Poté co jedenáctiletá Cathy přišla o rodiče, přestěhuje se k babičce, kterou dosud téměř neznala, do texaského městečka Panhandle a musí se naladit na úplně odlišný život, než jaký dosud žila. Jako její ochránci ve škole jsou určeni nejlepší kamarádi Trey a John, kteří jsou záhy Cathyiními přáteli více než rádi, neboť jim naprosto učaruje. Z těchto tří se stane nerozlučné trio, které spolu tráví každou volnou chvíli celou dobu dospívání. Ale s dospíváním přichází také láska a asi není překvapivé, že v tomto trojlístku neodvratně dojde k milostnému trojúhelníku. Cesty osudu jsou ale nevyzpytatelné a našim hrdinům postaví dob cesty spoustu překvapení, radostných i smutných, které navždy změní jejich životy.

Od autorky Leily Meacham jsem již četla sérii Somerset, která byla rodinnou ságou a která mi naprosto uhranula. Od Dlouhých stínů jsem možní i podle obálky krásně doplňující zmíněnou sérii čekala něco podobného. A ono se z knihy nakonec vyklubalo vlastně něco jiného, ale stále některými faktory podobného. Autorčino psaní je stále stejně skvělé a prostě vás vtáhne do příběhu a nenechá vás se nudit. A příběh byl sice asi trochu něco jiného, než jsem čekala, ale rozhodně nejsem zklamaná.

Nyní již nejde o rodinnou ságu, ale děj se točí vlastně především kolem jedné generace, jednoho ústředního tria, k němuž náleží řada vedlejších postav z celého městečka Panhandle. Také už nejsme ve válečném období ani v 19. století, děj tentokrát začíná v relativně nedávné době, ve druhé polovině 20. století. Dobře, pro některé je to sice už pravěk, ale zas tak dávno to nebylo. A samotný příběh, který se ovšem opět odehrává v průběhu mnoha let, sledujeme z pohledu mnoha postav, z nichž nejdominantnější jsou samozřejmě Cathy, Trey a John.

Hlavní hrdinka Cathy se v příběhu poprvé objeví jako trochu ustrašené děvčátko, které velmi brzo přišlo o všechno, co považovalo za stálé a v průběhu let dospěla v mladou dívku, potažmo ženu, kterou ovlivnilo přátelství s dvěma nejlepšími kamarády a objevování svých mnoha talentů a ustrašená by bylo to poslední slovo, kterým byste ji charakterizovali. Prožívali jsme s ní první lásku, první zklamání, překážky, které jí osud připravil do cesty a které ji donutili úplně změnit svou budoucnost, ale nikdy ji nedonutily sesypat se. Cathy vždycky zůstávala ta silná a raději tiše trpěla, než aby dala najevo, že má snad něčeho nedostatek. A přestože musela svou budoucnost změnit, zrovna u Cathy člověk nemůže pochybovat o tom, že ona si své sny z mládí splní hned, jak se jí dostane příležitosti. Pro mě se Cathy stala jednou z nejlepších ženských hrdinek vůbec.

A samozřejmě musím ztratit slovo i za dva neodmyslitelné chlapce či muže příběhu - Johna a Treye. Ano, v knize samozřejmě vznikl milostný trojúhelník, ale jde o něco úplně jiného než v young adult knihách. Pokud se vám při tomto slovním spojené vybaví všechna možná klišé, tak přesně ta tady vůbec nejsou a je opravdu osvěžující vidět toto téma zpracované zase trochu jinak. Ale co se Johna a Treye týče, je pro mě poměrně jasné, kdo je můj oblíbenec. A tím je rozhodně John, který si mě získal od začátku. John je naprostý opak Treye, je proste přirozeně hodný a poslušný, věrný a před sebou vždycky upřednostňuje ostatní. A zároveň jsem ho obdivovala za některá rozhodnutí, která bych třeba já rozhodně nedokázala učinit. Trey se od Johna liší téměř vším, co je ale spojuje je jejich až bratrské pouto, které spolu měli od dětství. Nicméně Trey by se dal považovat za takového frajírka, který si moc neuvědomuje závažnost svých činů a je tak nějak v jeho povaze všechno zamotat. Zároveň to ale neznamená, že bych ho neměla ráda. Dokážu pochopit, proč se zachoval, jak se zachoval a chápu, že to neměl jednoduché, ale přesto si myslím, že mohl spoustu věcí udělat jinak a lépe a to mu budu mít vždycky trochu za zlé.

Celkově musím říct, že pro mě Dlouhé stíny nepředčily sérii Somerset. Ta mě dokázala vtáhnout ještě o něco víc a možná jsem si i více užívala tu ještě historičtější dobu. Ale i tak jsem Dlouhé stíny ohodnotila plným počtem hvězdiček, protože ač nebyly tak dobré jako Somerset, bylo to zase něco jiného a rozhodně jsem si knihu neužila o nic méně. Neskutečně mě bavilo zamotávání a rozmotávání osudů, všechna překvapení a odhalení, po kterých mi mnohdy zůstávala ústa dokořán. Rozhodně vám knihu doporučuji, pokud chcete prožít docela nevídané osudy tří přátel, u kterých bych navíc bohužel neřekla, že jsou až tak nevídané. Takže za mě jsou Dlouhé stíny rozhodně skvělým čtením.

Nový bestseller úspěšné spisovatelky, u nás proslulé fascinující rodinnou ságou POSELSTVÍ RŮŽÍ, sleduje tři přátele v letech jejich dospívání až do ukončení studia na střední škole, kdy je několik tragických událostí hluboce pozna... více

Komentáře (0)