Do posledního dechu

recenze

Už po čtvrté se setkáváme s detektivem šéfinspektorem Erikou Fosterovou, kterou si oblíbili nejen čeští a slovenští čtenáři, a to z důvodu, že Erika pochází ze Slovenska a kdysi přijela do Velké Británie jako au-pair, kde se postupně vypracovala až na detektiva šéfinspektora. Po tragické události, při které před pár lety zemřel při zásahové policejní akci její manžel a čtyři jeho kolegové, soustředila své síly pouze na práci. Touha po rychlém kariérním postupu a následná pýcha ji zavedly na policejní oddělení ve čtvrti Bromley, kde se věnuje především administrativě. Zde zjistí, že by se ráda vrátila zpět ke vraždám, ale opět to nebude mít jednoduché.

Robert Brynzda se tentokrát ve své čtvrté knize s Erikou Fosterovou zaměřil na sociální sítě a ukazuje, že se dají snadno zneužít v podstatě kýmkoliv. V dnešní době, kdy je internet doslova zaplaven různými sociálními sítěmi, ať už se jedná o Facebook, Twitter, Instagram apod., by se měl jeho uživatel zamyslet nad tím, jaké střípky ze svého života se rozhodne sdílet s ostatními uživateli. Jak je známo, na internetu se pod rouškou anonymity ukrývají různá individua, která mohou vaše informace jakkoli zneužít. Autor se rozhodl svým novým příběhem na toto poukázat a mnohé tím i varovat.

Autor opět napsal skvostnou a téměř dokonalou detektivku, která podle mého nadchne široký okruh čtenářů.

Čtenář se stejně jako v předchozích dílech může těšit na oblíbené postavy, jimž se autorovi podařilo vdechnout život, a to nejen na tu hlavní, ale i vedlejší, které si mnozí čtenáři taktéž oblíbili. Nemluvím o nikom jiném než o detektivu inspektorovi Kate Mossové, Jamesi Petersonovi a forenznímu patologovi Isaacu Strongovi.

Kniha Do posledního dechu je návyková a vysoce čtivá záležitost, kterou jen tak nepustíte z ruky. I když je tentokrát vrah podobně jako v Nočním lovu odhalen velice brzy, není čtenář ochuzen o napínavé a překvapivé momenty. Myslím, že v tomto konkrétním případě se jednalo o velice dobrý tah, protože určitě nejen mě zajímalo, jak vrah své oběti láká do pasti, jakým stylem je unáší a co s nimi provádí, než je zabije. Poslední jmenované je však čtenáři skryto. Mnohé si samozřejmě domyslí z prováděné pitvy a výčtu zranění, které oběť utrpěla, ale možná by čtenář pochopil lépe vrahovo jednání, neboť motiv zůstal neodhalen. Zpětně mě trochu mrzí, že jsem nedostala odpovědi na všechny otázky.

Vrahovu totožnost tedy známe a spolu s Erikou sledujeme, jakým směrem se pátrání ubírá. Čím více se smyčka kolem vrahova krku utahuje, tím více stoupá napětí a není nouze o nervydrásající scény. Dějová linka týkající se pachatele je totiž skvěle napsaná. Autor ukázal, že v tomto směru je mistr svého řemesla a vrahův profil si do detailu promyslel.

K dokonalosti této knihy chybí už jen maličkost, a sice, aby autor konečně nechal Eriku "na vraždách", protože už mě unavuje v skoro každém díle řešit Eriku, která chce pracovat na tom konkrétním případě, ale nemůže, protože nemá dostatek kompetencí a podobně. Čtvrtina knihy není prakticky o ničem jiném. Myslím si, že se čtenář stejně jako já těší nejvíce na odkrývání pozadí konkrétního případu a pátrání po vrahovi.

Závěrem chci uvést, že se jedná o skvěle napsanou detektivku s atmosférou zasněženého Londýna, jejíž plusem jsou skvěle vykreslené postavy a precizně vystavěné dialogy.

Knihu Do posledního dechu doporučuji milovníkům moderních detektivních příběhů, kterým nechybí spád a dostatečná dávka napětí a nevadí jim poněkud drsnější scény.

Mělo to být vysněné rande… Šaty nasáklé krví, víčka násilně zavřená. Tak vypadá mrtvá dívka v kontejneru. Detektiv šéfinspektor Erika Fosterová je na místě nálezu jako první. Problém ovšem je, že to není její případ. Nejprve si... více

Komentáře (0)