Vždycky jsem pokládal učitelskou profesi za docela dobré zaměstnání. Kantořinu jsem vnímal za poslání a bývalo mi i líto, že jsem se ve škole více nesnažil, abych mohl stát za učitelským stolem. Nu co už ...
Bohužel v této nelehké době přibývá patologických jevů, a když jsem před pár dny v jednom z hlavních našich médií sledoval zprávu, že slovenský čtrnáctiletý žák donesl do školy v tašce sekeru a plánoval útok proti spolužákům a pedagogům, tak jsem byl v šoku. Útoky ve školách máme spojeny zejména se zámořím, USA, kde se jich už několik stalo. Slovensko je nám tak blízko, způsob života u nás a na Slovensku je prakticky totožný, a o to víc mě šokovalo, že v prostředí, jako je to naše, chystal žák útok sekerou na učitele a spolužáky. Co se stalo s naší společností, že se udál takový čin, byť ve stadiu přípravy? Kde je chyba? Je na víně globalizace nebo sociální sítě? Lze hledat příčinu v "blbé" náladě ve společnosti a kupení negativních zpráv, kterými nás každodenně zásobují média? Těžko hledat odpověď. Nezbývá než se modlit a doufat, že se nikdo jiný nenechá inspirovat tímto žákem a naše respektive slovenské školy zůstanou bez takových smutných tragických zkušeností.
Jak šílené to je prožít si střelbu v prostředí školy, jsem se dozvěděl díky knize „Ten první“ od americké autorky Roni Loren. Jak se mi podařilo zjistit, Roni Loren je jednou z nejznámějších amerických autorek romantického žánru a mnohé z jejich románů se staly národními bestsellery v seznamu časopisů New York Times a USA Today.
Kniha „Ten první“ byla první knihou, již jsem z tvorby Roni Loren v českém překladu, který vydala MOBA, přečetl. Ostatně i tento příběh se stal mezinárodním bestsellerem. Hrdiny jsou třicátníci, tedy věková skupina mi blízká. Příběh se vrací do doby před dvanácti lety, kdy maturitní ročník střední školy v Long Acre zasáhla velká tragédie, kdy došlo ke střelbě. Přežilo jen pár studentů a tuto skupinu média označila jako "Ti, kteří přežili". Mezi těmi šťastnými, kteří šílenství ve škole přežili, byli Liv Ariasová a Finn Dorsey. I když Liv se už nezamýšlela se do Long Acre někdy vrátit, tak ji zpátky dovedl dokument o této tragédii. Nejen ji, nýbrž i další přeživši.
Láska Finna a Liv, která patří k hlavnímu obsahu knihy, byla taková kontrastní. Oba hrdinové totiž pocházeli z odlišných prostředí. Finn byl už během studia fotbalová superstar z vlivné rodiny a Liv pocházela z naprosto opačné rodiny. Byli protiklady, které ale něco svedlo k sobě, a chemie mezi nimi fungovala přímo ukázkově. Přitahovali se jako dva magnety a byli zamilováni do sebe i po letech.
Liv a Finn spolu na střední škole chodili, a tato kniha dokládá, že opravdová stará láska nerezaví. To mě moc potěšilo, že existuje tak silná láska, protože se mi zdá, že dnes jsou mezi lidmi mnohdy povrchní slabé vztahy, a když přijde první problém, páry se rozchází. Zde je ale vidět, že opravdová láska přestane roky odloučení. Tak intenzivní hluboké city bych si přál i více v našem opravdovém životě.
Další, co na mě silně zapůsobilo, je pouto, které vzniklo mezi spolužačkami, jež střelbu ve škole přežily. Před tragédií se moc "nemusely", ale tragédie je spojila a vzniklo pevné přátelství. Toto vlastně byl jeden z mála pozitivních výsledků tragédie, že se spolužačky skamarádily.
Co mě osobně šokovalo, byl způsob, jak si školní vrahové vybírali své oběti. Nešlo jim o pomstu, ale o odstranění šťastných. "Pokud dokáže bejt člověk šťastnej v tomhle zkurveným světě, pak je úplně slepej a příliš tupej na to, aby žil." Zabíjení lidí jenom proto, že jsou šťastní, je hrůzostrašný důvod. Vražda při sebeobraně či vražda jako pomsta mohou mít jakési opodstatnění, ale vražda šťastných lidí to je opravdu patologie, i když svět je nemocný. Nicméně vražděním šťastných lidí se svět neuzdraví. Ale jak svět uzdravit? Jak zamezit událostem jako střelby ve školách?
Asi všeobecný recept neexistuje, ale mám za to, že každý může začít sám u sebe. Každý z nás může šířit lásku a pozitivní energii.
Kniha mě moc zaujala a měl jsem pocit, že části, jež byly silné, byly skutečně silné. Může být i takovým nápomocným vodítkem, jak léčit emociální rány. Vypořádání se s takovou tragédií není jednoduché, ale je možné.
Děkuji nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku a určitě si rád přečtu i další titul od Roni Loren, jelikož této knize zcela upřímně dávám plný počet bodů.
Ten první
Roni Loren
Před dvanácti lety zasáhla maturitní ročník střední školy v Long Acre tragédie. Tu osudnou noc přežila jen hrstka studentů, kterou média nazvala Ti, kteří přežili. Liv Ariasovou nikdy nenapadlo, že by se do Long Acre ještě někdy v... více
