Dům za zdí

recenze

"Stoly jsou poškrábané, židle vratké, tapety hrbolaté a koberec má barvu zaschlých zvratků. Rajčatový džus jsem dostala do upatlané skleničky. Přejetý ježek v tekuté podobě."

Když nastane přesně ta správná chvíle, objevíte v úzké uličce lemované cihlovou zdí, jen kousek od obyčejné anglické hospody, vchod do neobyčejného domu. Cizí člověk vás tam osloví jménem a pozve vás dovnitř. Zpočátku se vám nebude chtít odejít. Později zjistíte, že odejít nemůžete. Každých devět let tam jeho obyvatelé - podivní sourozenci - pozvou někoho, kdo je odlišný nebo osamělý: přechytralého puberťáka, nedávno rozvedeného policistu, plachou univerzitní studentku. Co se však v domě opravdu děje? Pro ty, kdo to zjistí, je už příliš pozdě...
Složitě propracovaný román rozkročený přes pět desetiletí, od konce sedmdesátých let do současnosti, který přeskakuje z jednoho žánru do druhého a řítí se k ohromujícímu závěru vás vtáhne do pozoruhodného světa, kde starý příběh o strašidelném domě dostává nový rozměr - jaký si dokáže vymyslet pouze David Mitchell.

Autor, David Mitchell, je kouzelník. Jak jsem napsala svůj první dojem na Goodreads, já bych tomuto spisovateli uvěřila i to, že existují fialové krávy, které dávají tekutou mléčnou čokoládu a po napití se z vás stanou jednorožci. Tento příběh byl něco mezi fantasy a scifi, ale pan Mitchell to napsal s takovou jistotou, že i ti, kteří byť sebemíň věří na duchy, ale věří, tak budou na pochybách, zda opravdu Slade Alley náhodou neexistuje. Jak se říká, že si je někdo jistý v kramflecích, tak tady autor vedl svou ruku naprosto jasně, zřetelně, neměl pochyby, jakým směrem se má příběh ubírat a právě proto byl pro mě skvělý.

Záhadně mizí lidé. Prostě jsou a najednou ne. Až zmizí jedna dívka, která má sestru, jenž její zmizení nechce nechat jen tak. Přesně v tu chvíli dostává příběh nový náboj, protože začínám jako čtenář pobírat, co se dělo v minulosti a co v přítomnosti se děje, dávám si jedna a jedno dohromady a jen čekám na to, až přijde někdo s řešením, jestli to ovšem řešení má...

"Dnešek mi připadá jako stolní hra, kterou společně navrhovali M. C. Escher na speedu a Stephen King s horečkou."

Postavy, jenž v příběhu vystupují, jsou uvěřitelné. Chovají se normálně, mají své životy, popsány jsou docela vtipně, autor dal do svého díla také hodně ironie a sarkasmu, což se mi v některých místech opravdu líbilo a perfektně to tam pasovalo.

Kniha má "pár" stránek a příběh je rozdělen do kapitol, kdy se v každé kapitole zaobíráme jednou záhadou. V poslední kapitole autor všechno spojí a čtenáři to začne dávat smysl. Místy jsem měla pocit, že stojím na okraji propasti šílenství a říkala si, že tohle teda ne, dokud to nepochopím na 100%, tak nepřestanu číst. A to jsem dnes v noci splnila. Potřebovala jsem pochopit a pochopila. Možná byl ten konec trošičku opět zmatený a pro mě zkrácený, ale nic to nemění na mém pocitu, že to byl opravdu skvělý příběh, který mě bavil od prvního do posledního písmenka.

Doporučuji tuto knihu všem, kteří mají rádi záhady, těm, kteří mají pocit, že chápou, ale jsou rádi, když je autor trochu vyvede z omylu. Já vlastně až do posledních stránek pořádně nechápala, co se děje a jsem tomu ráda, o to více byl pro mě konec fascinující. Navíc je to příběh, do kterého se můžou začíst i dospívající děti, které rády čtou. Není to jen pro dospělé a otrlé, ale pro všechny, kteří rádi čtou romány s trochou fantasy příměsi.

Děkuji nakladatelství Mladá Fronta za zaslání recenzního výtisku a pokud si chcete knihu koupit, tak si ji můžete objednat přímo tady.

Mějte krásný den.
Daramegan

Když nastane přesně ta správná chvíle, objevíte v úzké uličce lemované cihlovou zdí, jen kousek od obyčejné anglické hospody, vchod do neobyčejného domu. Cizí člověk vás tam osloví jménem a pozve vás dovnitř. Zpočátku se vám nebud... více

Komentáře (0)