Heslo: Jazz Dock - Monika Petráková, Filip Čenžák

recenze

Hlavními hrdiny knížky Heslo: Jazz Dock jsou začínající zpěvák Erik a redaktorka v nakladatelství Julie – dva lidé, kteří se nikdy neviděli, ale přesto si k sobě dokázali najít cestu...

Erik by potřeboval nakopnout a napsat nové album. Jenže „nóbl“ hotel, panák ginu nebo povyražení na jednu noc opravdu nejsou tím pravým ořechovým. Potřeboval by najít múzu, jak on sám říkal: „spřízněnou duši“. Jenže! Erik si uvědomil, že notná dávka alkoholu pod kůží nebo dokonce každý den nová holka v posteli ho rozhodně neosvítí, tudíž bylo potřeba jít na to nějak odjinud – najít jinou cestu k múze, k dlouho očekávanému novému albu. A tak si tu spřízněnou duši jednoduše „vygooglil“ a ejhle, „vyskočila“ na něho seznamka, kde se to samými spřízněnými dušemi jenom hemžilo… a teď už jen zbývalo trefit se do černého a vybrat tu pravou!
Juliiným snem je stát se spisovatelkou. Jenže nedokončený román, který jí bůhvíjak dlouho leží v zásuvce psacího stolku jí tu spisovatelskou dráhu rozhodně nerozjede. A zlomené srdce tomu všemu dalo korunu. Podobně jako Erik by Julie potřebovala navnadit, najít někoho s kým by se vzájemně doplňovala a povzbuzovala… Přátelé jí kupodivu poradí právě tu samou seznamku, na kterou zabrousil i Erik a možná to bylo štěstí, pouhá náhoda, nebo dokonce vtipné a výstižné přezdívky a pár slov o tom druhém a životy hlavních hrdinů se začaly proplétat.
Erik s Julií si rozhodně nepředstavovali, že na takovém absurdním místě, kde se to hemží samými úchyly, 20letými seniorkami, miliardáři, kteří mají v garáži leda tak starou „kraksnu“ se dá najít i „normální“ člověk, který se nechlubí velikostí poprsí nebo počtem kreditek v peněžence.
Hlavní hrdinové by se za běžných okolností asi nikdy nesetkali. Julii by Erik připadal asi jako namachrovaný týpek, který si užívá slávy a přízni fanynek. A Julie Erikovi asi jako každá další holka, které běžně potkává na ulici. Ale na klávesnici se dá napsat cokoliv, můžete být upřímní, napsat to, co vám právě utane na mysli a bez jakékoliv přetvářky, vždyť vás přeci ten druhý nezná. Tak přesně takhle nějak začala i Julie s Erikem – nejprve se vzájemně oťukali, pak se rozepsali a nakonec se oba vždy těšili, až se ten druhý ozve. Je pravda, že jak Julie, tak i Erik tušili, že realita asi nebude taková, jakou si u počítače vysnili, ale když si psali, bylo jim dobře a možná, že opravdu našli to, co hledali...
Knížka byla vyprávěná z pohledu obou hlavních hrdinů. Bylo tam i pár kapitol, ve kterých jsme se s Julií a Erikem vrátili o pár let zpět, ve kterých se dočkali lásky i zklamání a na které neměli jen ty nejlepší vzpomínky. Styl psaní je nenáročný, svižný a díky hovorovému jazyku, vtipným hláškám a komickým situacím si jej každý čtenář rychle osvojí. Hlavní hrdiny jsem si hned od začátku oblíbila. Julie byla velká sympaťačka, obyčejná holka s obyčejnými problémy, která si nehrála na to, co není – zkrátka jsem jí fandila, nejenom v osobním životě, ale i v tom profesním – jsem si jistá, že by se stala výbornou spisovatelkou. No a Erik? Byl prostě svůj. Zpěvák milující kytaru a zpívání – a kterému nestoupla sláva do hlavy.
Kniha mě bavila nejenom díky skvělému příběhu, ale i svým zpracováním, kde samotný text obohatily kromě virtuálních rozhovorů i nové Erikovy skladby, které příběh vkusně doplnily a ještě více okořenily.
Heslo: Jazz Dock je zkrátka zábavné čtení o internetové seznamce a o dvou mladých lidech, kterým to – i když jenom virtuálně – neuvěřitelně klapalo. Knížku rozhodně doporučuji všem, kteří se chtějí s chutí zasmát a začíst se do příběhu, který vůbec není nereálný

Moderní román z prostředí sociální sítě, kde můžete být prakticky kýmkoliv chcete. V prostředí plném přetvářky a paradoxů k sobě nečekaně mohou najít cestu dva lidé, kteří by se v běžném životě nejspíš nikdy nepotkali a pokud ano,... více

Komentáře (0)