Hledání pravdy a poznání světa

recenze

Hejno bez ptáků (2012) / honZic

Filip Doušek na románu Hejno bez ptáků pracoval více než 12 let. Byla dlouholetá práce úspěšná? Nebo se jedná o titul, který na trhu brzy zapadne? Autor v knize hloubá nad různými životními otázkami, dilematy, paradoxy a životem samotným. Drží se natolik silně „hloubavých kolejí“, že se mu vytratilo to nejdůležitější – příběh. Stačí tedy pouze zamyšlení a upozornění na spousty otázek? Nestačí. Filip Doušek sice napsal knihu, jež se čtenářům v hlavě zasekne na dlouhou dobu, ale pouze kvůli vyřčeným otázkám v textu a hlavně zásadní otázce, co že to vlastně vůbec dočetli.

Název románu je odvozen od myšlenky protínající celý příběh. Je celek více než součet částí? Je hejno více než součet ptáků, kteří ho tvoří? A co by pak bylo hejno bez ptáků? Toto je hlavní dilema, jenž řeší v příběhu vypravěč, alter ego samotného autora.

Filip Doušek napsal ve výsledku knihy dvě. Hejno bez ptáků je tak kniha v bílé vazbě nazvaná „příběh“ a kniha ve vazbě černé pojmenovaná jen „kniha“. Sám autor označuje černou knihu za příběh o vzniku knihy bílé, tedy „příběhu“ a je jen na samotném čtenáři, kterou z knih otevře jako první.

Po otevření „knihy“ má čtenář možnost sledovat útrapy hlavního hrdiny Adama při psaní knihy bílé, tedy „příběhu“. Adam cestuje přes Velkou Británii a Japonsko až do Indie, kde se snaží přijít na koloběh života a hlavně zjistit, zda láska, kterou cítí je opravdová, nebo se jedná jen o jakousi mozkovou disfunkci. Za pomoci cestování po různých částech světa se Adam snaží najít vlastní místo ve světě, svůj domov. Díky poznávání různých lidí, a to i ve vězení, kam se v rámci cesty po Indii dostane, se často věnuje problému náboženství a víry samotné. Nenabízí však jasné odpovědi. Setkáváme se tak jen se zamyšlením a položením různých rozvíjejících otázek. Jasné stanovisko žádné.

„Kniha“ je pouze záznamovým deníkem k „příběhu“. Je plna náčrtků a autorských ilustrací, které mají místy pohoršit a šokovat, ale z valné většiny mají dovysvětlit řešené dilema, či otevřenou otázku. Ve výsledku však nenabízí ani jedno.

Základním stavebním prvkem „příběhu“ je vztah vypravěče Adama a jeho lásky Niny. Příběh je také protnut posedlostí nalézt „životní“ pravdu, kladením běžných a filosofických otázek, poznání světa a hlavně naleznutí sebe sama. Filip Doušek vypráví příběh doktoranda statistiky Adama, kterého vede složitou cestou ze zatemněné mysli na světlo za pomoci důležitých otázek nad osudem, láskou a životem. Otázkami bez odpovědí se snaží přinutit čtenáře otevřít mysl a tím objevit slepou skvrnu, která nám brání vidět svět jinou perspektivou. Tou Adamovou.

Pokládáním zdánlivě jednoduchých otázek filozofie bytí se dotýká mravnosti a etiky každého ze čtenářů. Stejně, jako v „knize“, je i v „příběhu“ často zmíněna otázka víry a náboženství. Ani tady se však u žádné z otázek nedočkáme odpovědi.

Velkým problémem pro Adama je i zvládnutí vlastní svobody a překonání pasti individualismu. Na otázky nejistoty, hierarchie života a životní volby je kladen zvlášť velký důraz. Autor poukazuje na to, že svět se mění každým dnem v mnohem materialističtější místo a proto je potřeba duchovního útočiště více než jindy. Právě proto se hlavní hrdina věnuje myšlence „Faustomatu“. Projektu, díky kterému dá Adam lidstvu vysvětlení celého životního koloběhu a odpoví na všechny otázky. Každý člověk by měl tedy k dispozici jakýsi řád světa.

Filip Doušek prostudoval mnoho filozofických knih, které v citátech zakomponoval do textu. Prostřednictvím Adama se dostáváme do hluboké minulosti. Antiky, středověku, ale i dalších století. V románu tak ke čtenářům promlouvají Platón, Aristoteles, Nietzsche, Freud a další. Autor si dal velkou práci s jejich nashromážděním a s jejich přesným seřazením v příběhu. Ovšem díky tomu, že se nejedná o seminární práci, ale o objemný literární text, je toto málo. Filip Doušek se v rámci dvanáctileté práce měl věnovat více tvorbě té nejzákladnější věci, tedy příběhu. Takto se román stává pouhou nudnou sondou do hlavy jednoho mladého muže, ale rozhodně ne románem.

Kniha se nečte lehce. Tok textu je pomalý a plný odkazů. Několikrát je zapotřebí vrátit se o několik stránek, nebo i několik kapitol zpět, kvůli lepší orientaci v textu. Narací čtenářům autor také nijak nepomáhá. Míchání různých postupů vyprávění a různých vypravěčů je dosti matoucí. V rámci „knihy“ se tak setkáme pouze s „ich“ formou, kdy je vypravěčem Adam, nebo Adamova mysl. Ovšem v „příběhu“ se naopak jedná o vševědoucího vypravěče, jenž se střídá ve vyprávění právě s Adamem. Zároveň je text plný filosofických promluv a faktických informací o uměleckých dílech.

Filip Doušek čtenářům ve svém objemném díle nabídl spoustu otázek bez příběhu a bez jasných odpovědí. Snažil se je přinutit k zamyšlení a jakémusi zhodnocení vlastního života. Každou větou chtěl čtenáře obohatit. A i nevědomostí otevřít mysl k poznání. Ovšem bez úspěchu. Celý text nemá jasný tvar, a určující myšlenku. Autor nabízí mnoho věcí k zamyšlení, ovšem čtenář se v jejich množství ztratí a dílo se tak pro něho i po přečtení stane jednou velkou neznámou. Dvanáct let literární práce vyšlo vniveč. Škoda. Filip Doušek měl mít méně ambicí a chtít méně okázalosti. Stačilo by sjednotit své myšlenky, vymyslet jednotící příběh a nabídnout čtenáři katarzi.

literárně - kulturní časopis H_aluze

Jeden z nejslibnější knižní debutů roku. Hejno bez ptáků je román o západní civilizaci a její slepé skvrně. A také o zrodu jiného myšlení, které od základu mění, kým můžeme být. Adam, doktorand statistiky v Cambridge, zkoumá sp... více

Komentáře (0)