Hledání štěstí u Kilimandžára

recenze

Nebe nad Kilimandžárem (2021) / knihovnička007

Z knihy jsem poněkud rozpačitá...
Miluju filmové záběry z Afriky, její rozmanitou, nádhernou přírodu a úžasná zvířata. Na druhou stranu má Afrika velmi temnou a smutnou minulost...
S Charlottou se dostáváme do Tanzanie (Východní německá kolonie) na konci 19.století. Na černochy se nahlíželo jako na podlidi, byli využíváni k až otrockým pracím na plantážích. Zemi si v podstatě rozdělili Němci, Arabové a Indové, černoši živořili na malých místech nebo si přivydělávali na plantážích nebo zabíjením zvířat-převážně slonů a prodáváním slonoviny.
Charlotta jako dítě osiří a vyrůstá v rodině v Německu. Její babička byla Indka a ostatní lidé se Charlottě posmívají. Už jako malá sní o nádherných zemích, kde je stále teplo, šumí moře a jsou nádherné stromy...
Její prarodiče ji donutí k sňatku, ale není v něm šťastná. Když „díky“ manželovi přijdou o všechno, pod rouškou noci prchnou z města i ze země a snaží se přežít (a to doslova) v Tanzanii.
Život Charlotty i tak není jednoduchý...
Kniha mne místy hodně bavila a někdy jsem si říkala, proč zrovna o tomhle autorka píše. Kniha má téměř 500 stran a můžu říct, že občas jsem se dost nudila. Bavilo mne vyprávění z Německa i nedostatek peněz, nelehké soužití Charloty a Christiana. Navzdory všemu si Charlota dobyla svou nezávislost. Ale pak se autorka dostala do nějakého uzlu, stále řešila totéž a to už mne tak nebavilo. Konec byl na mne moc useknutý a divoký. Druhý díl jsem si rovněž půjčila z knihovny, ale momentálně ho určitě číst nebudu, možná někdy...
Autorka si asi dala hodně práce se zjišťováním informací, to klobouk dolů, to bylo super. Při čtení jsem se dívala do map, hledala jsem si informace o Tanzanii, Zanzibaru, Kilimandžáru a dalších místech. Některé věci jsem nevěděla a ráda jsem se poučila. Popisy přírody a zvířat-nádhera!
Na druhou stranu... méně je někdy více. Charlotta i George se pořád někde „plácali“ na místě, druhá část mi přišla plytká a místy velmi nudná.
Nebyla to lehká doba-v dnešní době pro nás nepochopitelné. Zvířata se střílela na každém rohu, na černé obyvatelstvo se mířilo pistolí nebo bičem, aby pracovali a neflákali se. Popis karavany, kdy se bílí muži nechávali nést a když se došlo do tábora, čekali i několik hodin, aby jim černoši nachystali jídlo a nocleh... A ještě nadávali, že černoši nepracují dostatečně rychle. Může se pak někdo divit, že se vzbouřili? A ten konec...
„vojáci zasypali studny, odvezli všechny potraviny, zničili pole, vypálili vesnice... domorodci tak byli odsouzeni k pomalé smrti hladem“
Tohle dokážou udělat lidé lidem...
A jedna důležitá věc, která se mi na knize nelíbila-chyby. Občas věty nedávaly smysl nebo byly kostrbatě přeloženy. Na straně 298 se najednou z Charlotty stala Christine a když na plantáž dorazily kobylky, v dalším odstavci se autorka zmiňuje o housenkách. Housenky a kobylky-hodně velký rozdíl...
Je to škoda.
V každém případě jako odpočinkovou literaturu na dlouhé zimní večery nebo v létě k vodě doporučuji. A trocha romantiky v Africe ještě nikdy nikomu neublížila

Charlotta Harmsenová sní o dalekém světě a cestách do exotických zemí a nijak nepospíchá s manželským svazkem. Je jí dvaadvacet let, když dostane nabídku k sňatku od mnohem staršího Christiana Ohlsena. Jeho obchod, kde se prodává ... více

Komentáře (0)