Holubice a had aneb rereading top knihy roku 2020

recenze

Holubice a had (2020) / ZapisnikTerky

Co vy a rereading? Máte svoje pravidelné oblíbence, nebo se radši věnujete jen novým knihám?
.
Holubice a had mě loni vrátila zpátky do booknerd módu. Od té doby už jsem nepustila knížku z ruky na déle než dny. Takže když jsem předobjednávala Krev a med (pokračování), byl rereading jasná volba.
.
Vzhledem k hodnocení je jasné, že není moc věcí, které bych knížce vytkla. Jediné, co by se dalo říct jsou občasné pomalejší úseky, ale tak hrozné to nebylo. Co mi ale trochu vadilo, byla francouzská slovíčka, ke kterým nebyl v knize slovníček. To mi teď na knihách dost chybí - případný slovníček cizích slov a výslovnosti jmen.
.
Lou a Reid jsou naprosto úžasní. Užila jsem si každou stránku. Velká výhoda příběhu je ta, že čtenář zjišťuje, jak se cítí oba hlavní hrdinové a přesto je příběh psaný ich formou. Ve vyprávění se totiž po jedné nebo více kapitolách hrdinové střídají. To moc chválím.
Celkově se díky tomu pozoroval dobře i jejich postupný vývoj a to, jak se romance hate-love pomalu přeformovávala z jednoho do druhého. Tenhle typ romantické linky mám nejradši. Záporačka je taky dobře vykreslená. Nejděsivější jsou vždycky ty mrchy, které mají téměř lásku v očích.
Celá zápletka a její rozplétání, kdy jsme zjišťovali různé vztahy, které mezi sebou postavy mají a to, jak se na základě toho jejich vztah mění, je dobře propracovaná. Sledovat ty rody bylo prvně trochu matoucí, ale pak se člověk už orientuje.
.
Obálka je krásná, ale když jsem viděla originál, musela jsem uznat, že ten je hezčí. Ale nestěžuju si.
.
Holubice a had je pro mě kniha roku 2020 (ve smyslu vydaných knih). Těším se moc na druhý díl. 5/5

Navždy spojeni, aby se milovali, ctili… nebo shořeli. Louise le Blancová před lety uprchla od všeho, co znala, a skryla se v ulicích Cesarine. Odvrhla svou magii a začala přežívat jen díky tomu, co se jí podařilo ukrást. Čarod... více

Komentáře (0)