Hon

recenze

Anotace: Jak zůstat na živu ve světě, kde jsou lidé považováni za pochoutku a všichni touží po jejich krvi?

Pravidla jsou jasná: nesmát se, nepotit se, neupozorňovat na sebe. A hlavně – nezamilovat se do jedné z nich!

Gen se liší od všech ostatních. Nedokáže běžet rychlostí blesku, sluneční světlo ho nezabije a nemá neukojitelnou touhu po krvi.

Je vybrán, aby se zúčastnil honu na poslední lidi. Jeho pečlivě utajovaný život se hroutí. Skupina bezcitných lovců začíná tušit, že s ním není něco v pořádku.

Seznámení s dívkou v něm probudí city, které do té doby neznal.Gen našel něco a někoho, za co má cenu bojovat, a jeho potřeba přežít ve světě plném nemilosrdných dravců je stále silnější...

Včera v noci / asi spíš dneska k ránu (5:11) jsem dočetla reading copy tohoto dílka. Miluju knížky, které mi nedovolí odtrhnout se od nich, i když to znamená vzpamatovávat se z přečteni (nespaní) několik dalších dnů. Asi je tedy jasné, jaké bude mé hodnocení knížky.

Jak jde poznat z anotace, Gen je není jako \"oni\", žije v utajení. Chová se jako \"oni\", dělá co \"oni\". Co dělat nemůže, snaží se zamaskovat. Denně se holí (všude, chlupy \"jim\" totiž nerostou), má doma ke stropu nainstalované háky na spaní (i když v nich nespí, ale kdyby přišla nečekaná návštěva, chápete), každý den obědvá krvavý steak a do bryndáku utírá z brady odkapávající krev (i když nejvíc se těší na obyčejný zákusek / koláč / zmrzlinu po jídle). Tak tohle je Gen. Nebo taky H3, F12, D8 nebo nevím co (podle toho na jakém místě na jakém předmětu sedí, nemají žádné jméno (co je jméno?) ale určuje se to podle řady).

Vládce občasně vyhlašuje hon na glupany (= lidi, tak jak je známe my - jsou pomalí, smrdí potem, smějí se, pláčou, téměř se již nevyskytují, posledních pár z nich se odchovává, většinou na jídlo a někteří mezi \"nimi\" žijí natajno, jako Gen). Všichni chtějí v losování vyhrát, maso z glupana, největší lahůdka na světě, nikdo obyčejný ji neochutnal a naprostá většina nikdy neochutná. A kdo se stává jedním ze šťastných výherců? No, šťastných ... Gen.

Postava Gena je skvěle popsána, ne přímo, tak čtenáři, tohle je Gen, ale tím, jak jsme v jeho hlavě, myslíme s ním, žijeme s ním, ho skvěle poznáme. Úplně jsem cítila, co on. Smutek, strach, absolutní sebe kontrolu, odhodlanost, ztrátu naděje, nalezení naděje, lásku. Jasně, že je v příběhu láska, za co by jinak stálo bojovat?

Co se mi líbí, že nikde není řečeno, kdo jsou oni. Knížek s upíry, vampýry, dhampýry = lidi v pojetí knihy, už bylo hodně. Z popisu poznáme, že se jedná o něco takového, nikde to ale není řečeno. Humor v knížce je boží, obyčejnost lidského kluka Gena a jeho hlášky o něčem, co je nám absolutně všední (potíme se, smějeme se apod.), ale on, vychovaný v této společnosti a otcem vedený k absolutní nenápadnosti (jinak by byl ve vteřině sežrán, rozcupován, vypit) o všem mluví, jak kdyby se nechumelilo. Příběh je poutavý, napínavý. Jde o něco mezi Hunger games a jakýmkoli upířím příběhem. Bála jsem se, že se mi to nebude líbit, zase zabíjení a zase upíři, ale nestalo se tak, je to prostě jiné. A jak jsem uvedla na začátku, přečtení za jednu noc by vám mohlo napovědět, jestli bych knížku doporučila či nikoliv :)

Jak zůstat na živu ve světě, kde jsou lidé považováni za pochoutku a všichni touží po jejich krvi? Pravidla jsou jasná: nesmát se, nepotit se, neupozorňovat na sebe. A hlavně – nezamilovat se do jedné z nich! Gen se liší od ... více

Komentáře (0)