Hon začíná!

recenze

Hon (2014) / Nikolka001

Představte si, že se ráno probudíte, tedy v noci a musíte žít s myšlenkou, že tento den může být Váš poslední. Stačí pouhé usmání se, nebo otočení se a Váš život končí.
Gen si na tento styl života již zvykl. Je glupan neboli člověk mezi upíry. Musí si neustále opakovat "žádné podezřelé pohyby, žádný náznak emocí. Hlavně musím být nenápadný, ale hlavně nesmím zapomenout, kdo jsem."
Pro Gena byl tento život velice těžký. Hlavně po tom, co mu zemřel i poslední člen rodiny, na kterém mu záleželo nejvíce. O otce. Od té doby Gen neustále vzpomíná na chvíle, kdy byl s otcem a vtloukává si do hlavy, že musí přežít. Nikdo ho nesmí odhalit.
Jeho zvrat v životě ale nastává ve chvíli, kdy je vyhlášen jako soutěžící v Honu na glupany. Spolu se Září, jeho spolužačkou se vydávají do centra, kde budou seznámeni s ostatními "lidmi" o pravidlech a podstatných informacích o Honu. Podaří se Genovi neprozradit své pravé já, když nemá k dispozici ani vodu, aby zakryl svůj pach?

Hon je kniha, na kterou jsem se velice těšila. Neočekávala jsem od ní příliš, jelikož na ni je spoustu rozporuplných recenzí. Proto tedy bylo nejlepší, abych si na Hon udělala vlastní názor a proto jsem se do ní s chutí pustila. Všechna má očekávání, přesto že byla malá, byla splněna a dokonce překročila hranice. Hon jsem si užila od začátku až do konce, ačkoliv jsem si zprvu musela zvykat na styl psaní autora, který byl zvláštní, ale nakonec dodal knize skvělý nádech a myslím si, že bez něj by kniha nebyla tak originální a čtivá. I když je spoustu čtenářů, kteří tuto knihu odsuzují, tak si myslím, že se najdou i ti, které toto dílo překvapilo a těší se společně se mnou na další díly.

Co se týče příběhu, tak ten byl velice propracovaný a autor v něm zachytil skvělou atmosféru upírů, kteří se projevovali jako lidé, a glupany brali jako zvířata a chovali je v zajetí. Celá dějová linie nás občas zavede do Genovi minulosti, kdy vzpomíná na chvíle s otcem. Odehrává se pár dní před Honem a poté během něj. Konec knihy skončí velice otevřeně, což je důvod, proč se těšit na další díl.

Gen, hlavní postava knihy je již od narození veden k tomu, aby se vždy choval nenápadně a nevzbuzoval spoustu pozornosti. Musí se vždy pořádně vymydlit, aby nebyl cítit po glupanech, a drží se co nejdál od všech, aby mohl přežít. Když je vylosován do Honu, je to pro něj velice těžké. Jelikož je bez vody, tak lidé okolo něj často cítí glupany a začíná jít do tuhého.
Gena jsem si na začátku knihy nedokázala oblíbit a proto mi chvíli trvalo, než mi přirostl k srdci. Ne moc často bral na vědomí kým je a přišel mi takový nezáživný, bez srdce. Postupem času jsem na něj změnila názor a uvědomila si, že život mezi upíry nemůže být jednoduchý a já sama bych nedokázala potlačovat emoce. Nemoci se poškrábat, usmát nebo si kýchnout je pro můj život zvykem. Přeci jen, jak se někdo nemůže poškrabat, když ho začne škrábat nos, či ruka? Já bych se určitě ihned prozradila.

Dále je tu Záře. Je vylosována spolu s Genem. Oba se znají, a ačkoliv se Záře mnohokrát snažila připoutat Genovu pozornost, tak se jí to kupodivu nedaří. I když na ní každý druhý může oči nechat a díky své kráse a sebejistotě je velice oblíbená. Vše se změní až pár dní před Honem. Záře spolu s Genem spolu více komunikují a pak nastane zvrat, při kterém jsem měla otevřená ústa a nechápala jsem, jak jsem tento velice důležitý fakt mohla přehlédnout. No světe div se, ale také se budete divit.
Záře je velice statečná a obětavá, ačkoliv se na první pohled zdá, že myslí pouze na sebe. Měla jsem ji ráda již od začátku a jen doufám, že bude hrát roli i v příštích dílech.

Hon bych Vám mohla jedině doporučit, protože to je skvělý zážitek. Kniha je čtivá, i když si na styl psaní musíte chvíli zvykat a nesmíte nad ním přemýšlet. Upíři jsou zde podáni úplně jinak, jak jsme všichni zvyklí, a proto si myslím, že je tato kniha v něčem originální. Přeci jen vždy je upírů méně než lidí a tady vládnou upíři nad námi. Jsou zlí a nezastaví je nic před glupaním mase. Proto Hon doporučuji a doufám, že se Vám bude líbit tak jako mně, protože já jsem překvapená. Doporučuji.

Jak zůstat na živu ve světě, kde jsou lidé považováni za pochoutku a všichni touží po jejich krvi? Pravidla jsou jasná: nesmát se, nepotit se, neupozorňovat na sebe. A hlavně – nezamilovat se do jedné z nich! Gen se liší od ... více

Komentáře (0)