Hra na lháře

recenze

Jednoho červnového rána vyhrabe pes cosi, co zpočátku připomíná obyčejnou ztrouchnivělou větev. Po bližším prozkoumání se zjistí, že se jedná o lidskou kost...
Isa, Thea, Fatima a Kate - čtyři nerozlučné kamarádky, které se kdysi na střední škole bavily tím, že hrály takzvanou hru na lháře: spolužačkám i učitelkám vykládaly smyšlené historky. Jejich hra se však neobešla bez následků, nakonec všechny čtyři škola vyloučila.
Nyní, po sedmnácti letech, svolá Kate všechny kamarádky k sobě do mlýna, ale nepůjde o sentimentální setkání. Roky lhaní si vyžádaly svou daň a je třeba věci uvést na pravou míru.

Hra na lháře je název třetí knihy britské autorky Ruth Ware, kterou u nás vydalo nakladatelství Leda. Na tuto knihu jsem se moc těšila, protože předchozí autorčina kniha Žena z kajuty č. 10 (2017) se mi hodně líbila a recenzi na ni si můžete připomenout zde. První u nás vydanou knihou byla kniha s názvem Všude kolem černý les (2016), kterou doma sice mám, ale stále ještě nepřečtenou. Myslím, že je o důvod víc se jí co nejdříve podívat na zoubek.

Ruth Ware vyrostla v Sussexu na jižním pobřeží Anglie. Po absolvování manchesterské univerzity žila načas v Paříži a později se vrátila do Británie. Pracovala na více pozicích. Momentálně žije s manželem a dvěma malými dětmi v Londýně. Její debut Všude kolem černý les se stal bestsellerem Sunday Times a New York Times.

- - - -

Hra na lháře má 5 pravidel:
1. Vyslov lež!
2. Na svém výmyslu trvej!
3. Nenech se načapat!
4. Nikdy si nelžeme navzájem!
5. Poznej, kdy s lhaním přestat!

- - - -

Hlavní hrdinkou a vypravěčkou je Isa, dvaatřicetiletá právnička, toho času na mateřské. Se svým partnerem Owenem se stará o půlroční dcerku Freyu. Z jejího poklidného a zdánlivě ničím nerušeného života ji vytrhne esemeska od Kate, kamarádky, kterou už spoustu let neviděla, s jedinou větou "Potřebuji tě!". Tato věta znamená jediné, neodkladně přijet. Ještě toho dne se Isa sbalí i se svou dcerkou a vypraví se do Saltenu, do městečka, které před sedmnácti lety opouštěla s hanbou. Esemesku od Kate dostanou i její dvě kamarádky - Thea a Fatima. Ještě toho večera se setkají u Kate na mlýně. Všechny si myslely, že to, co kdysi provedly, je již zapomenuto, ale jedna nalezená lidská kost jim připomene, co tehdy provedly. Zdá se, že lhaní si vybralo svou daň...

Autorka už od začátku rozehraje se čtenáři dokonalou hru na lháře. I když má tato hra zdánlivě jednoduchá pravidla, stačí porušení jediného z nich a celá složitě budovaná lež se může rozpadnout jako domeček z karet. Kdo lže a kdo mluví pravdu? Autorka mlží už od prvních stran, čtenář si není ničím jistý a důležité informace se dozvídá až v nejzazším momentě. Tímto se autorce podařilo vybudovat tísnivou, tajemnou a mnohdy až strašidelnou atmosféru, které přispívá i místo, kde se velká část příběhu odehrává. Tím místem jsou blata v Saltenu, kde na hlubokých tůních stojí mlýn, na něhož bohužel destruktivně působí střídání přílivu a odlivu. Právě v tomto mlýně, kde Kate dodnes bydlí, se kdysi odehrála spousta důležitých událostí, které jakýmsi způsobem ovlivnily budoucí život všech čtyř kamarádek. Po příjezdu se nejen Ise, ale i ostatním oživí vzpomínky na minulost, neboť mlýn jim byl kdysi druhým domovem.

Hlavní hrdinka - Isa - je přesně tím typem hrdinek, které čtenáři nemusí. Chválím autorku, že se tentokrát vyvarovala velkému požívání alkoholu či léků a hlavní hrdinka tak působí opravdověji. Postavu matky malého nemluvněte zvládla na jedničku, takže určitě nesouhlasím s názorem na jednom knižním portále, že se jedná jen o jakýsi "deník hloupé matky". I já si ještě živě pamatuji všechny iracionální myšlenkové pochody, k nimž mě přiměly hormony související s mateřstvím. Samozřejmě ne všechny kroky, které Isa učinila, jsem schvalovala, párkrát jsem si řekla, "Iso ne, tohle nedělej!", ale jinak jsem byla s hlavní hrdinkou vcelku ztotožněná.

Po celou dobu čtení budete plní očekávání, co přinese další stránka. Tím, že autorka karty odkrývá postupně, buduje napětí, které nabývá na intenzitě. Nic není takové, jaké se zpočátku zdá, příběh je plný zvratů a momentů překvapení. I když se některé následující situace daly předvídat, nepokazilo mi to dojem a čtení jsem si maximálně užila až do poslední stránky. Autorku si buď oblíbíte anebo neoblíbíte. Já patřím k té první skupině, protože autorka mě i touto knihou přesvědčila, že psát umí a Hra na lháře dle mého názoru předčila dokonce i Ženu z kajuty č. 10.

Obálka je dle mého názoru velmi povedená. Zobrazuje přesně tu činnost, která je v městečku, kde se hlavní děj soustřeďuje, hlavní obživou mnoha lidí. Obálka může mít samozřejmě dvojí význam. Lež má krátké nohy a lhář se častokrát zamotá do svých vlastních lží. Oka sítě na obálce jsou navíc vystouplá a působí opravdovým dojmem.

I když knihu považuji za velmi zdařilou, určitě nesedne každému čtenáři. Jak jsem výše zmínila, hlavní hrdinka může působit nesympatickým dojmem s přemírou mateřství, které v ní třímá. Pokud vás však autorka předchozími dvěma knihami přesvědčila, ani tato vás nezklame. Za sebe mohu rozhodně doporučit.

HRA NA LHÁŘE MÁ JEDNODUCHÁ PRAVIDLA: 1. VYSLOV LEŽ! 2. NA SVÉM VÝMYSLU TRVEJ! 3. NENECH SE NAČAPAT! V chladném červnovém ránu se na anglickém pobřeží prochází kdosi z místních lidí se psem. Zvíře vyhrabe věc, kterou jeho p... více

Komentáře (0)