Hrdinové českého národního obrození představeni v hravé publikaci Karolíny Zoe Meixnerové
recenze
Průvodce literární hysterií 19. století (2022)
/ pleybe
Komu jinému vděčit za to, že se v našich končinách ještě i dnes stále mluví česky, než oněm milovaným obrozencům, jimž je tato publikace zasvěcena. A pokud jste je nemilovali doposud, po přečtení této knihy budete.
Autorku Průvodce literární hysterií 19. století moc ráda sleduji na sociálních sítích, její příspěvky pobaví, potěší a zároveň navnadí k tomu, abyste si o daném tématu sami zjistili něco více. Dokonale tedy splňují svůj účel a nejinak je tomu i v případě této knihy. Zaujme, pobaví a nalákají – ať už k četbě tvorby zmiňovaných autorů nebo k odborné literatuře o nich.
Jako pro vystudovanou bohemistku pro mě fakta uvedená v knize byla spíše milým opakováním něčeho, co jsem se z valné většiny dozvěděla až na vysoké škole. A z toho plynou hned dvě věci. Za prvé tato skutečnost skvěle dokládá to, jak je této popularizační knihy potřeba studentům středních, příp. i základních škol (protože zde se zajímavosti a pikantnosti ze života autorů velmi často opomíjejí, přestože jsou tím, co žáky a potažmo společnost obecně upoutá co nejvíce a co mají tendenci si všichni samovolně zapamatovat). A za druhé, právě proto, že obsah knihy pro mě nebyl ničím novým, jsem mohla o to více ocenit její grafické zpracování.
Díky barvičkám působí kniha hravě a přiláká vaši pozornost. Velmi kvituji i přítomnost medailonků kolem textu, a to včetně tipů na čtení nebo na výlety. A co teprve ty dokonalé ilustrace! Jediné, co musím knize v tomto ohledu vytknout, je fakt, že na některých stranách bylo rozvržení medailonků vcelku ošemetné – těžko se hledalo vhodné místo pro čtenářskou odbočku právě k nim a nezřídka kdy jsem stála před volbou, zdali si udělat nepohodlnou pauzu někde uprostřed výkladu, nebo dočíst v kompletnosti text o daném podtématu a pak zalistovat zpět a dohnat přeskočené medailonky…
Co však oceňuji všema deseti, jsou místa pro poznámky. Ano, pokud někdo knihu čte jako obyčejný výklad z vylepšené učebnice, může si vystačit se zvýrazňováním a tyto „prázdné“ listy se mu mohou zdát nadbytečné. Ovšem myslím, že brát tyto strany jako místo pro zapsání nějaké informace nebo pikantnosti, kterou si z vlastního popudu po dočtení kapitoly sami dohledáte, je skvělým řešením!
Jako poněkud kontroverzní vidím styl, kterým je kniha napsaná. Autorka zvolila hovorovou češtinu a já si říkám – vlastně proč ne! Je to neotřelé a jazykově rozhodně bližší stylu vyjadřování se cílové skupiny. Asi žádného studenta by nebavilo číst spisovný populárně naučný text, který by svou formou až moc připomínal to, s čím se na školách běžně pracuje… Ale i toto hovorové vyjadřování má své meze a ono familiární oslovování našich národních obrozenců už mi v některých případech nesedlo. Jednalo se především o ty momenty, kdy nám autorka chtěla představit další osobnost národního obrození a ihned použila domácí podobu jména, aniž by předtím uvedla jeho plné znění – to se pak paradoxně objevilo až jako druhé v řadě. Za mě zbytečný přešlap.
Stejně tak jsem trochu bojovala s autorčiným slohem jako takovým. V jejím vyjadřování je cosi z učitelské dikce, určitá úsečnost a stručnost, která je patrná i v autorčině řečovém projevu. A tato tendence se proplétá s úderností další dikce, tentokrát novinářské, čímž vzniká zajímavá stylová směska přinášející ne vždy jemné přechody mezi větami a občasné zakolísání ve srozumitelnosti textu. V knižní formě se na tom dalo zapracovat. Paradoxně, ke dvěma autorským povídkám, které se v publikaci nacházejí, se tento styl psaní hodil více než k primární (výkladové) náplni knihy.
A nakonec si nemohu neodpustit ani menší ty-ty-ty týmu z nakladatelství CooBoo. Zklamalo mne, kolik překlepů se do této knížky vloudilo. Zrovna u CooBoo mám v tomto smyslu jen pozitivní zkušenosti, takže o to víc jsem byla překvapena, jak mnoho se jim toho v jedné publikaci nakumulovalo. Zvlášť, když se jedná o knihu se vzdělávacím potenciálem a věnující se českému národnímu obrození.
Přestože mám ke knize nějaké výhrady, rozhodně ji doporučuji každému, kdo by se chtěl nenásilnou formou seznámit s našimi literárními hrdiny 19. století. Sice se do knihy nevešli všichni (což je škoda), ale zároveň nám to otevírá prostor pro možnost případného dalšího pokračování. A i kdyby se autorka rozhodla se publikačně k 19. století již nevracet, stále tu máme hrdiny století dvacátého, kteří by klidně mohli posloužit jako předmět dalšího dílu Literární hysterie.
Průvodce literární hysterií 19. století
Karolína Zoe Meixnerová
Průvodce českou literární historií 19. století od úspěšné influencerky. Ve škole nás naučili, že Babičku napsala Božena Němcová. Zív. Aktivnější učitelé pro zajímavost dodali, že to byla pěkná rajda, tedy Božena, nikoliv Babičk... více