J. A. Redmerski - Na hraně zapomnění

"Nic netrvá věčně. Je lepší potlačovat city, protože pak se člověk chová jako jejich otrok - a protože nic netrvá věčně, nakonec všechno, co bylo dobrý, bolí jako čert."
- Andrew Parrish, Na hraně zapomnění, str. 280

*Na hraně s pocity*
Když jsem knihu vybalila z velkého balíku, nemohla jsem se dočkat, až se začtu. Anotace slibovala cestu napříč Amerikou a já v hloubi duše doufala, že se příběh přiblíží ke knize Amy a Roger: Na cestě. No… Řekněme, že jsem se tak trochu spletla.
Hlavní hrdinkou je dvacetiletá Camryn, na které si život již v mládí vybral svoji daň – rozvedené rodiče, bratra ve vězení a její životní láska zahynula při bouračce. Ona se se svým životem od té doby jen prokousává a dělá to, co od ní ostatní očekávají. Nad vodou se ji snaží udržet její nejlepší kamarádka Natalie a její přítel Damon. Jak sama Camryn v knize říká – nic necítí, nedokáže plakat. Naposledy plakala, když se dozvěděla o Ianově smrti.
Poslední kapka do Caminého téměř přetékajícího poháru s trpělivostí a poslušností padne ve chvíli, kdy po ní Damon vyjede v jednom klubu, kam se přišla na Nataliin rozkaz bavit. Ze zoufalství se to snaží říct a vysvětlit své nejlepší kamarádce, ale ta ji obviní, že po něm vyjela sama a že lže. To už Camryn neunese a bez rozmyšlení si sbalí svých pár věcí a vydává se na cestu daleko od domova - do bramborového Idaha.
Druhým hlavním hrdinou je Andrew, pětadvacetiletý mladík, jehož rodiče se rozvedli a táta umírá na rakovinu mozku. S Camryn se seznámí v autobuse právě při cestě za svým otcem do nemocnice.
Abych pravdu řekla, příběh byl na mě až příliš jednoduchý. Dlouhou dobu pozorujete, jak se dva lidé seznamují v autobuse a jak si jsou dvě zlomené duše bližší a bližší. Když pak přijde chvíle, kdy se mají rozloučit, je vám dopředu jasné, že se něco musí stát, jelikož celá kniha má být o tom, jak spolu přejedou Ameriku. Tak je to alespoň psané v anotaci, že?
Ano, něco se stane a ti dva spolu pokračují dál. Camryn je stále zlomená a nechce se vrátit domů k rutinnímu životu a Andrew překypuje ochranitelskými pudy tak, že se z něj stává „novodobý neandrtálec“ typu Bradena v Hrej hráčem nebo Rushe ve Fallen too far neboli „Já ochránce, Camryn být moje“.
I když jsem opravdu na hraně se svými pocity a stále přemýšlím, komu z vás knihu doporučit, i když jsem z ní já sama moc nadšená nebyla, nemůžu říct, že by byla nějaká příšerná. To ne. Jen na mě byla až příliš plochá. Dopředu jsem věděla, co se stane, jak to dopadne a i když se najednou objevilo něco, co jsem vůbec nečekala (klobouk dolů Jessico Ann), rychle jsem se přizpůsobila a zase byla v těch dlouho zajetých kolejích jistoty. Byl to pro mě příběh o dívce, která neví, co chce a o chlapci, který si zakazuje někoho milovat.
Dalším velkým zklamáním pro mě byl slibovaný roadtrip. Nejspíš si mě rozmlsala právě Morgan Matson se svojí knihou Amy a Roger, protože ta je v tomto směru prostě dokonalá. Já pak očekávala podobnou kvalitu i od této knihy. (Ano, já vím, porušila jsem své pravidlo „Nic od knih dopředu neočekávej, jinak se zklameš.“) Takže bych vám ráda dopředu poradila, neočekávejte roadtrip v tom pravém smyslu slova. Ano, Cam a Andrew jedou autem přes nějaké ty státy, ale vy to vlastně ani moc nevnímáte. Jediná zastávka, která autorce stála za zmínku, bylo New Orleans a za tu jsem byla neskutečně ráda.

*Někdy je i více postav méně*
Musím říct, že mi nevadí příběhy, kde je málo postav. Někdy je tak příběh přehlednější a já se zbytečně nezamotám do toho, kdo je kdo. Na druhou stranu příběh, který se točí jen kolem dvou hlavních postav ¾ děje je pro mě jednotvárný. Chabé rozhovory, kde se autorka snažila sem tam přidat trochu vtipu, mi občas připadaly spíš trapné než zábavné. Postrádala jsem konverzace i s jinými postavami. Ze začátku příběh vypadal slibně. Camryn měla svoji nejlepší kamarádku a jejího přítele, ale jakmile nasedla do autobusu, šlo to z kopce. Na chvíli se objevila Andrewova rodina, ale ani ta v příběhu nezůstala moc dlouho. Až v New Orleans jste narazili na kapitolu, kde se vše netočilo kolem zmatených citů Cam a Andrewa. Musím říct, že právě toto byl jeden z hlavních důvodů, proč mě kniha tolik neoslovila. Ale to je samozřejmě jen můj pohled na knihu. Jiným se tento způsob vyprávění, kdy máte pouze příběh dvou hlavních postav, může líbit a já bych je tak nerada odrazovala od přečtení.

*Pocity a doporučení*
Četla jsem mnoho názorů a pocitů z této knihy. Některé byly nadšené, jiné stejné jako ty moje. Většinou se u sporných knih řadím na stranu nadšení. V tomto případě tomu tak bohužel nebylo. Příběh pro mě byl předvídatelný a až příliš jednoduchý. Někteří z vás by mohli namítnout „Ale Krásná katastrofa, Amy a Roger nebo Fallen too far jsou taky takové jednoduché knihy.“ Já na to odpovím jen tak, že je pro mě rozdíl mezi knihami, kde se setkáte i s jinými postavami, které děj oživí, od těch, kde děj zůstává prakticky po celou dobu stejně zaměřený.
Někde jsem také četla názor, že bylo v knize hodně erotiky… Abych řekla pravdu, ráda bych věděla kde. Ano, v jedné chvíli se něco odehraje, pak je dlooouhá pauza, než se dočkáte něčeho dalšího. Většinu takové akce si užijete až ke konci knihy. Na druhou stranu musím přiznat, že jsou tyto pasáže výrazově sprosté. Hodně sprosté. Je zajímavé, že v angličtině mi takové vyjadřování nepřijde nijak drsné a téměř odpuzující. Fallen too far je třeba dost sprosté, ale v angličtině mi to tak nevyznívá (proto se děsím jeho českého překladu). Vsadím se, že kdybych tuto knihu také četla v originále, byl by můj názor jiný.
Jak už jste asi vytušili, měla jsem s příběhem velké problémy, ale ty hlavní začaly ve chvíli, kdy jsem si začala uvědomovat, že mi příběh připomíná směsici jiných knih. Jakoby se autorka inspirovala z části v Odstínech šedi (Camryn zoufale toužící být při sexu submisivní - dobře není tu svazování ani nic podobného, ale touha po tom být ovládán), z části právě v Amy a Rogerovi (autonehoda, „roadtrip“, bratr ve vězení - na na léčení) a taky trochu i z několikrát zmiňovaného Fallen too far (sprosté výrazy, potetovaný rocker). Je tu i pár dalších knih, které mě napadly ke konci knihy, ale to už bych vám mohla prozradit obrovský spoiler a jednu jedinou věc, kterou mě J. A. Redmerski v celé knize překvapila. Možná se mi to jen zdálo a příběh je prostě jen jeden z mnoha, ale pro mě je těžké nechat to být.
Ale abych knihu jen nekritizovala, to si totiž nezaslouží, musím autorce nechat nejednu věc a tou je přehledné rozdělení vyprávění z pohledu Camryn a Andrewa. To bylo opravdu fajn. A pak jsou tu ty krátké kapitoly, které vám před očima utíkají tak rychle, že než se nadějete, jste v polovině. V neposlední řadě je tu i závěr knihy. Ten mi opravdu stojí za zmínku a je nejspíš tou nejhlavnější věcí, která mě donutila zapřemýšlet nad hodnocením, i když jsem jej nakonec ponechala. Přece jen nehodnotím pouze závěr (ten by měl 4,5 hvězdičky), ale celou knihu.
Jak bych příběh na závěr shrnula? Jako čtivý, občas zábavný, romantický, tak trochu překvapivý ale také plochý a jednoduchý.
I přes to knihu DOPORUČUJI. A to především těm, kteří mají rádi příběhy s hlavními hrdiny, kteří si prožili svoje, protrpěli si nějaké to neštěstí a snaží se začít znovu žít. Také ji doporučuji těm, kteří nehledají žádný náročný příběh a jen se chtějí začíst do něčeho lehkého, romantického s trochou erotického nádechu i nějakého toho dramatu. A v neposlední řadě ji doporučuji také všem, kteří mají rádi YA/NA knihy a jejich happyendy. YA/NA knihy jsou různé, některé hlubší, jiné jednoduché. To všechno k nim patří. Pokud jste tomuto žánru propadli, je tu velká naděje, že se vám Na hraně zapomnění bude nakonec líbit! A i když se k vám tato kniha nečekaně dostane, věřte mi, že pokud byste měli na děj podobný názor jako já, závěr knihy vám celý příběh vynahradí! :)

Celá recenze na blogu: stafanie-g-books.blogspot.cz.
Hodnocení knihy na blogu: 3,5*/5*

Stefanie G.

Camryn Bennettovou zkouší osud jako nikoho druhého. Rodina se jí rozpadla, když se otec s matkou rozvedli a bratra zavřeli do vězení. Její přítel tragicky zahynul při autonehodě a nejlepší kamarádka Camryn ji zrovna obvinila, že j... více

Komentáře (0)