J. Lynn - Jako led (RC review)

Dveře do pokoje se náhle otevřely. \"Tanner zrovna volal. Říkal...\"
Srdce se mi zasatavilo a džíny mi vypadly z najednou necitlivých prstů. Ach, proboha... Ani jsem nedokázala přemýšlet. Jenom jsem zírala na Kylera. Stála jsem v v pokoji jenom v kalhotkách a podprsence. A neměla bych zapomínat na teplé podkolenky, protože ty toho zakrývaly opravdu hodně.
- Sydney, Jako led, str. 55

*EROTIKA SMÍCHANÁ S TROCHOU NAPĚTÍ*
Nejspíš by mě nenapadlo, po těch několika knihách, co jsem četla, že i eroticky laděná kniha může mít v sobě trochu toho napětí. Abych pravdu řekla, bylo to rozhodně něco nového a příjemného na čtení. Připomnělo mi to zdánlivě napětí, které vymyslela E L James v Padesáti odstínech šedi. Ale jen zdánlivě.
Ale abych vás zas moc nenavnadila na podobnost s tímto příběhem, tak to musím uvést na pravou míru. Nečekejte žádné BDSM a podobně. To v této knize není. Jde jen o čistou lidskou přitažlivost. Dva lidi, kteří k sobě chovají nějaké city, spolu uvíznou sami v odlehlé chatě a slovo vzalo slovo a objevil se chtíč. Tak to už v těch romantických příbězích bývá. Někdo by mohl říct, že je to klišé, ale na odreagování je příběh parádní.
Navíc je tu právě i to napětí, kdy se okolo chaty potlouká někdo, kdo Kylerovi a Sydney chce jejich pobyt pěkně znepříjemnit.
Co mi přišlo také zajímavé, bylo vyprávění z pohledu Sydney i Kylera. Ne že by každý měl jednu kapitolu, to ne. J. Lynn to udělala tak, že občas v jedné kapitole vyprávějí oba. Tento způsob je rozlišen jejich jmény, takže se člověk neztrácí a je to příjemná změna.

*KYLER A SYDNEY*
Nejspíš je zbytečné zmiňovat více postav, které se v příběhu objevují. V tomto je totiž kniha dost plochá. Vlastně se jen na začátku setkáte s pár postavami navíc. Jinak se příběh točí jen kolem Kylera a Sydney. I přesto mi děj utekl tak rychle před očima, že než jsem se nadála, zbývaly mi poslední tři kapitoly do konce knihy.
Co se týče Kylera, celkem jsem si ho oblíbila hned na začátku. Vyprávění z jeho pohledu prostě není tak naivní a otravné a on rozhodně není takový, jakého ho líčí Syd. Není ani andílek, ale ani takový děvkař.
Zato Sydney jsem z celého srdce nesnášela! Dokonce přemýšlím, že v měsíčním shrnutí založím novou rubriku – Nejotravnější postava měsíce, protože ona by ji zaručeně vyhrála. Ještě jsem se snad nikdy nesetkala s tak otravnou postavou, která stále jen kňourá nad tím, jak je do Kylera zabouchnutá, ale on je takový děvkař a ona na něj nikdy nebude mít. Na začátku nemluví snad o ničem jiném, až jsem byla po prvních třech kapitolách tak odrazená, že jsem se bála, že knihu nedočtu. Naštěstí tu byly ale Kylerovi pasáže, na které jsem se opravdu vždy těšila! A jestli si myslíte, že se Syd na konci změnila, tak se pletete… Bude otravná ještě dlouho po 19. kapitole.

*POSTŘEHY, POCITY A DOPORUČENÍ*
Hodně lidí tvrdí, že je tento příběh mnohem slabší než autorčina prvotina – Počkám na tebe. Já to zatím posoudit nemohu. Počkám na tebe jsem ještě nečetla, i když ho mám už doma v knihovničce. Musím tak knihu posoudit bez přirovnání k jiné její knize, což je občas lepší, než srovnávání. 
Jak už jsem psala výše, ze začátku mi dělalo problém se do příběhu začíst a nemlátit se do hlavy pokaždé, když Syd pronesla něco „duchaplného“ (a že to bylo často). Kyler situaci hodně zachraňoval. Sice to nebyl Travis Maddox (Učiněná a Krásná katastrofa), ale byl parádní. A to i přes to, že jsem si ho v hlavně vytvořila jinak, než ho popisuje v knize Syd (vážně nemusím dolíčky ve tvářích :D). Jakmile jsem se ale přehoupla přes první tři kapitolky, čtení mi šlo samo od sebe a zbytek jsem přečetla za jedno pracovně vytížené odpoledne pouze v přestávkách, které jsem si dovolila. Syd byla sice pořád stejně otravná, ale už jsem si na to tak nějak zvykla a neřešila jsem to až do osmnácté kapitoly, kde mě teda nesmírně vytočila.
Co se týče stylu psaní, neměla jsem s ním problém (možná jen s počeštěným slovem ‚kapučíno‘). Líbí se mi rozdíly, když příběh vypráví Syd a používá jiná slova a výrazy, než když je vyprávění na Kylerovi. Jde poznat, že se autorka snažila o chlapské pojetí situace, čehož si cením. Ono to totiž není tak jednoduché, jak se může někomu zdát.
Co bych příběhu vytkla je to, že je trošku plochý tím, jak se nedozvídáme nic o dalších postavách a jsme stále zavření v chatě jen s Kylerem a Syd. Osobně si myslím, že by to mohla být větší zábava a větší napětí, kdyby na chatě uvízli ještě s několika dalšími lidmi. Ale i přesto to mělo svoje kouzlo a tajemno. Pak je tu taky otravná Sydney, o které jsem se rozpovídala až až a taky ta děsuplná obálka. :D Ale věřte mi, že až se začtete, pochopíte, proč je taková, jaká je! Naprosto vystihuje hlavní postavy a příběh.
Verdikt? Pokud se toužíte odreagovat a nechcete číst nic složitého, pouze pozorovat dvě hlavní postavy, jak si uvědomují, co k sobě vlastně celé roky cítí a vidět, jak nakonec propadají jeden druhému, je kniha určená přímo vám! J. Lynn navíc přihodila i nějaké to napětí, které situace v knize vždycky neskutečně obrátí, že až litujete, že je tam dala. :D Jedno napětí se mění v druhé a na konci je skvělé pozorovat, kdo za tím vším stojí. Mně se kniha líbila. Hezky se mi četla a byla příjemným společníkem na slunné odpoledne. Není to nic světoborného, ale za přečtení určitě stojí! Pokud se vám líbily knihy jako Božský bastard, Easy?, Moře klidu, Krásná a Učiněná katastrofa, věřím, že se vám tato kniha bude líbit také! (Jen se připravte, že se budete klepat zimou jen při pomyšlení na zimní sněhovou vánici, kterou J. Lynn v knize popisuje, i když bude venku pětadvacet stupňů!)

Stefanie G.

Celá recenze včetně fotek z focení obálky a rozhovoru s modelem na stefanie-g-books.blogspot.cz

Jednadvacetiletá Sydney je zamilovaná do Kylera snad odjakživa. Jsou nejlepšími kamarády od té doby, co ji shodil na hřišti a ona ho donutila sníst bábovičku. Někdy během těch let se do něj opravdu hodně zamilovala. A jaký je v to... více

Komentáře (0)