JABLKA ZE STROMU NEPADAJÍ

recenze

Jablka ze stromu nepadají (2023) / Knižní střípky

JABLKA ZE STROMU NEPADAJÍ
#precteno
LIANE MORIARTY
Nakl. IKAR
Rok vydání 2023
488 stran
3*/5

Joy a Stan jsou manželé, kteří mají čtyři dospělé děti. Ty všechny byly vychovávány jako budoucí tenisové hvězdy, neboť jejich rodiče vlastnili úspěšnou tenisovou školu. Nakonec to nedopadlo, děti mají své vlastní životy a rodiče, hlavně tedy Joy, by si již moc přáli nějaké to vnoučátko. Máme zde i jednu ženskou postavu, Savannah, která se před nějakou dobou vetřela do přízně této rodiny – upřímně, to mi vůbec nesedlo. Pomoci cizímu člověku v nouzi, OK, ale až tak, jak bylo zde?

Jednoho dne matka zmizí, zůstane po ní jenom divná SMS. Logicky se začíná pátrát, a jak to bývá u Liane běžné, rozjíždí se zároveň také rozmotávání dalšího zašmodrchaného klubka rodinných vztahů. A že tato rozvětvená rodina to má mezi sebou pořádně zamotané, to vám mohu zaručit.
Do čela podezřelých se samozřejmě dostává i otec, a je zajímavé sledovat, jak některé z dětí jeho vinu kategoricky odmítají, druhé si zase tak úplně jisté nejsou...

No, moc jsem se těšila na další knihu mé oblíbené australské spisovatelky, čtyři roky jsme tady u nás čekali na novinku. A ano, nakonec ji považuji v rámci autorčiny tvorby za takový průměr. Nejsem však naštěstí vysloveně zklamaná. Jen se JABLKA nezařadí mezi mé TOP tituly od autorky.

Většinou nemívám problém s množstvím postav a orientací v nich, málokdy si potřebuji psát poznámky, ale tady vám vřele doporučuji, udělejte to. Já to samozřejmě neudělala a byl to boj někdy. Nebudete mít aspoň takový binec v postavách, jako jsem měla občas já. Tohle nebylo dobré, všeho moc škodí.

Jinak však musím říci, že rukopis autorky je zde znát, to se nebojte, jste-li jejími fanoušky, máte ji načtenou jako já, poznáte ji tam. LIANE umí napsat příběhy, které jsou v rámci svého žánru dobře psychologicky propracované, a když je začne postupně rozplétat, vyplouvají na povrch všechna tajemství, originální finále bývá jistotou.

Suma sumárum tedy sice z hlediska autorčiny tvorby a z mého úhlu pohledu spíše průměr, ale tu starou dobrou Liane tam ucítíte. Jen to prostě bylo místy moc dlouhé, ztrácelo to dech a ten správný tah na branku, bylo zde zbytečně moc postav, ve kterých se občas ztrácíte. V určitých, a ne úplně krátkých pasážích, jsem se i nudila, což je škoda. Ale konec byl zase přesně dle mého gusta, to zase jo, i když se dal celkem lehce odhadnout.
(LISTOPAD 2023)

Knižní klub
Knihkupectví Luxor
#recenznivytisk

Kdyby se vaše matka ztratila, řekli byste to policii? I pokud by byl hlavním podezřelým váš otec? A právě před takovým dilematem stojí čtyři dospělí sourozenci Delayneovi. Každý ve městě je zná a jejich rodičům, Stanovi a Joy, přá... více

Komentáře (0)